V této druhé knize jsem si k Elrikovi konečně našel cestu. Tady je konečně hrdinou, jehož příběhy chci sledovat. Nutno podotknout, že první kniha tomu položila nutné základy. Navíc zde Elrik získal parťáka, který jej správně doplňuje. Kresba je opět naprosto skvělá. Doufám, že se dočkáme nějakého pokračování. Po předmluvě Neila Gaimana jsem došel k závěru, že Moorcock je asi opravdu zásadní autor. Až příště navštívím rodiče, tak musím pohledat na půdě. Jedna kniha s Elrikem by tam měla být z dob, kdy jsem chodil do Levných knih častěji než do školy na přednášky. Po těch letech si její děj už vůbec nepamatuji. Jenom její obálka uvízla v paměti.

Už chápu, proč je Moorcock považovaný za průkopníka stylu "Emo". I když je Elrik temná a krvavá fantasy, hlavním motivem je láska. Tedy konkrétně tragická láska. Ať už princezny Gratjéšy k mocnému kouzelníku Saxifovi v prvním příběhu, tak zhrzená láska královny Cymoril, nebo dokonce láska meče Bouřavy ke svému pánu v tom druhém. A ve jménu lásky a poznání je Elrik ochoten postavit se nejmocnějším kouzelníkům, bohům a dokonce i vlastnímu národu. Často není sám, ale jelikož sebou nese prokletí požírače duší, přátelé umírají. A to velmi brutálně a velmi často. Znovu v perfektním grafickém zpracování.