Nové Ekhö ma potešilo a celkom príjemne prekvapilo. Priznajme si totiž, že posledné čísla z tejto hravej fantasy série už predsa len mali slabšie scenáre a prišlo mi, že sa už príliš opakujú. Tu však na mňa zabrala exotika Afriky a Číny a aj vďaka vizuálnej atraktívnosti ma to bavilo. Dokonca mi prišlo, že aj scenáre od Arlestona boli tentokrát znovu o niečo hravejšie ako v posledných číslach. Za mňa príjemná nenáročná zábava.

Příběh z Nairobi patří bohužel k těm slabším. Vražda a následné vtělení do Mraveny nedává moc smysl a z africké kultury by se dalo vytěžit rozhodně o mnoho více. Pobavily snad jen vatikánské letušky a lovecké výpravy. Vyloženě pak zklamal Tarzan. To příběh z Číny je jiné kafe. Hodně mě bavilo utahování si z čínských tradic, ze kterých se stalo jen pozlátko pro turisty. I to, jak Mravena těžce nese svůj "volný vztah" s Jurijem, protože je jediná, která si tentokrát sexuálně neužívá. Včetně Sigiberta, který vyloženě řádí. A Mravena si pomalu uvědomuje, že jí k Jurijovi táhne i něco silnějšího, než je libido. Vyloženou třešničkou jsou pak narážky, jako ta s netopýří chřipkou a rouškou ve Wu-Chanu, nebo muž s taškou před tanky na Náměstí nebeského klidu. Takže ani tentokrát to není absolutní hodnocení, ale druhý příběh zvedá knihu hodně nad průměr. Rozhodně mě nezklamala.