Tak jen doufám, že život, co jste mi dali, bude na výši té smrti, co jste mi ukradli. V komentáři u prvních dvou sešitů jsem se nějako pozapomněl zmínit o tom, že kapitoly začínají náboženskými texty o vzniku planety a života na ní. V tomto druhém svazku je to ještě víc očividnější, neboť hned první (třetí) příběh nese název Kain a Ábel. Druhý sešit (čtvrtý v sérii) pak nese příznačný název Potopa. V prvním příběhu je dost technických frází. Mnohým jsem ani nerozuměl a ani se jim vlastně nesnažil porozumět. Všechno se to motá kolem života v červí díře. A naše skupina nazvaná Purgatory do toho vlítla po hlavě . . . a časoprostor je pohltil. Jsou uvěznění na stanici, která vytvořila tuto díru. Citát: Přeci se nenecháme zděsit pár vysušenými mrtvolami! Všechno se to točí kolem časového paradoxu a cestování v čase. Jenže všechno má své pro a proti. Ale to už zabředám moc do technických pasáží, kterých je v těchto dvou sešitech až moc. Tak že Kain musí zabít Ábela, a možná se to všechno vyřeší. Všechno se to zdramatizuje Baltiho snem. Je to opravdu nádherně nakreslená vícestránková pasáž. Vlastně je dost mrazivá, skoro až hororová. To zakončení příběhu mě trochu zarazilo. Byl to něco na způsob: a když řekl, že tak bude – tak bylo. Ale jak jsem řekl já – moc technických pasáží. Citát: Bože, chraň nás před idioty! 4. Potopa má krásný titulní list. Socha svobody letící vesmírem. Tedy ono to tak vypadá, že jen tak letí, ale podstata je jinde. Příběh navazuje na předcházejícího 3. Kaina a Ábela. Díky časovému paradoxu a cestování v čase se nám to začíná pěkně zamotávat. Ale dost ke scénáři. Denis Bajram – má na svědomí i kresbu. Má to své výhody, udělat si komiks kompletně sám. Když o něčem někdo vypráví, tak pak není problém si to i nakreslit. Kresba je povedená. A je chválihodné, že i když se děj zaměřuje na postavy a obličeje, netrpí tím ani trochu pozadí. A tam kde nejsou lidé jsou krásné vesmírné kresby. Tak že jsem si na to už zvykl a oproti předcházejícímu svazku zde přidávám tu jednu poslední pátou hvězdu navíc. Citát: Konec všeho živého se blíží, neboť vinou člověka je Země plná násilí, a hle, já zničím jej se Zemí.

„Ti maniaci! Oni to celé smetli z povrchu země! Bůh je zatrať, ať jdou všichni k čertu!“ Citát vypůjčen z jiného kousku na poli science fiction, ale skvěle vystihující mé bezprostřední dojmy po dočtení třetí a čtvrté části komiksové space opery Universal War One. Denis Bajram působí zpočátku nesměle, když dává čtenáři i postavám vydechnout v intermezzu, točícím se kolem problematiky časového paradoxu. Hned nato se však rozjede další dobrodružství skupiny vyvrhelů, zachraňujících matičku Zemi před totální zkázou. Všechno je přitom pohodové, zábavné, legrační… až pak najednou není. Troufám si říct, že právě kvůli nezvyklým zvratům jsou mé pocity z téhle série tak silné. On totiž vývoj událostí odpovídá často realitě víc, než by se jednomu líbilo. A třebaže vyprávění nahrává patosu té nejvyšší kvality, zůstává autor pokorně při zemi, aby tak podtrhl obyčejnost lidí, jež v příběhu tvoří dějiny. Minulé, současné i budoucí. Tohle se mi vážně líbilo moc a jsem zvědav, co příště přinese finále.