Místo činu

„Proč končíme s pistolí v ústech nebo s bezmocnýma rukama? Vyroste vůbec někdo bez úhony, nebo jen dokáže skrývat jizvy líp než ostatní?“ Ponurý detektivně noirový příběh, který vám vleze pod kůži. Správně nadávkované informace, zajímavá zápletka a šokující vyvrcholení. I když jsem se dočetl, že to je Brubakerův raný komiksový příběh, je v tom vidět začínající potenciál, který později rozvine do dalších děl. Kresba je střídmá a jen doplňuje tu ponurou atmosféru tohoto příběhu. Na konci knihy najdete nádhernou „Galerii původních obálek.“ A na samotném konci je vložen ještě jeden menší příběh nazvaný „Bůh a hříšníci“ Komentář k němu najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. Citát: Kdyby věděl, jak jsem rozesranej, možná by se tak nesmál.

Detektivka po vzoru americké drsné školy, napsaná tak, jak to umí jen Ed Brubaker. Je v tom všechno – hrdinové s cejchem špíny, krásné ženy s nečistými úmysly a samozřejmě případ, který v sobě skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá. Co však příběh dělá pro autora příznačným, je dokonale rozepsaná psychologie postav, nenásilně servírovaná kapitolu po kapitole tak, aby se v závěru mohl čtenář s čistým svědomím vyrovnat se všemi zvraty, aniž by mu přišly nějak vykonstruované. Místo činu je poklidné čtení, zdaleka ne tak hektické, jako žánrově podobné komiksy Criminal či Zatmívačka, přesto to neznamená, že by nějak pokulhávalo v napínavé gradaci. Těch sto dvacet stran autor využívá přesně jen k tomu, aby zápletku náležitě zamotal, dal čtenáři i hrdinovi šanci určit několikero možných pachatelů a v závěru překvapil nečekaným odhalením. A to ani nezmiňuji fantastické nahlédnutí do zákulisí lidmi tolik přehlíženého oboru, jakým je kriminalistická fotografie. Takhle jednoduché to je.