Ministerstvo pro budoucnost

Na čtení docela náročný, skoro bych řekl až experimentální román. Určitá dějová linka tu sice je, ale střídá se se spoustou mikropříběhů, esejistickými pasážemi, ekonomickými úvahami a tak dále. Přestože se kniha týká jednoho z největších problémů, kterému lidstvo v současné době čelí (globální změna klimatu), včetně jeho nynějších či budoucích důsledků (ničení ekosystému, masová migrace, enormní náklady na adaptaci), ve výsledku vyznívá celkem pozitivně. Autor zkoumá různé metody, jak nastolený trend zvrátit (od klasických, jako je omezování využívání fosilních paliv, přes geoinženýrství po návrhy, jak transformovat ekonomiku), čtenáři ale nedává nic zadarmo. Přestože všichni hlásáme, že si uvědomujeme problémy dnešního světa, že chceme chránit životní prostředí a že jsme odhodlaní skoncovat s hladem a chudobou, cesta to bude náročná a plná hlubokých ideologických či morálních dilemat. Nepochybuju, že pravicově naladěnějším čtenářům, kteří se narodili se zlatou lžičkou v zadku a jsou přesvědčení o své výjimečnosti, některé myšlenky po chuti zrovna nebudou a u některých pasáží se zarazí a v podstatě každý, ale o tom to je. Kdybychom se všichni shodli na první dobrou, asi by bylo něco špatně. Každopádně výjimečná kniha, který stojí za přečtení, takže doporučuju vydržet a klidně si text dávkovat po troškách, což rozdělení na více jak sto dějově často neprovázaných kapitol snadno umožní.

Hlavní postavou je FRANK MAY, který pracuje jako humanitární dobrovolník v Indii. V Indii dojde k vysokým teplotám a všichni lidé, kteří se nacházejí v blízkosti Franka, zemřou. Na Franka to má špatné následky. Trpí posttraumatickou stresovou poruchou. V oblibě má pomeranče namáčené v čokoládě. Později se setkává s MARY, která je Irka a pracuje na ministerstvu pro budoucnost, které sídlí ve Švýcarsku v Curychu. Jedná se o velmi hutný text a u tohoto románu musí člověk více přemýšlet. V románu se řeší otázky životního prostředí a ekologie. Autor vkládá do románu také ekonomiku a politiku. S některými autorovými názory jsem se ztotožňoval, s jinými názory jsem v rozporu. Je otázkou, jestli by ministerstvo pro budoucnost mělo vůbec vzniknout. Toto ministerstvo řeší otázky životního prostředí pro budoucí generaci. Myšlenka to není špatná, protože je dokázáno, že dochází k oteplování planety v důsledku zvyšování koncentrace oxidu uhličitého. V důsledku toho by se mohla zvýšit teplota na Zemi o 2°C až 3°C, což by mělo katastrofální důsledky. Autor nastoluje otázky dekarbonizace, to znamená omezení až úplný zákaz uhelných elektráren. Zavádí se uhlíková mince, což je kompenzace za nespálený uhlík na 1 tunu oxidu uhličitého. Přemýšlel jsem nad tím, jak dekarbonizaci zvládne Česko a jak tuto situaci bude řešit. Nepochybně to chce mít dlouhodobý plán, jakou formou elektrickou energii vyrábět. Nejschůdnější cestou je pravděpodobně jaderná energie, což bude stát nemalé finance. Alternativní energie by spíše sloužily jako doplněk, poněvadž není možné ve 100 % míře ji nahradit (větrná, vodní, sluneční, geotermální aj.). Zajímavé bylo také řešení ohledně ledovců, to znamená, aby nedocházelo k tání ledovců a abychom dokázali ledovce vytvářet. Autor popisuje metody, jak by to bylo aplikovatelné v praxi. Autor v románu popisuje tvorbu biokoridorů, což je důležité pro živočichy. V románu se řeší také otázky migrace. V těchto názorech s autorem nesouhlasím, respektive mám obavy s přílivem migrantů z třetího světa, i když mi je pochopitelně líto, co se v jejích zemích děje. V románu se řeší také hodně ekonomie a politika, která s ochranou životního prostředí nepochybně souvisí. Souhlasím s tím, že pokud by se všechny prostředky rozprostřely mezi všechny lidi na této planetě, všichni by měli dostatek. Nedocházelo by k hladovění lidí. Pár lidí ovládá celou planetu, vlastní majetky a mají miliardy. Podle mě by bylo všeho dostatek, pokud by to bylo spravedlivě rozdělené. Hlavní postavou je sice Frank, ale jednotlivé kapitoly jsou různě rozvětvené, takže až tak velký prostor mu není věnován. Líbila se mi Mary, která tvrdě bojovala za ministerstvo a zúčastnila se různých konferencí po celém světě. Měla tým, se kterým spolupracovala. Takových knih jako je MINISTERSTVO PRO BUDOUCNOST jsem moc nečetl. Po dlouhé době zase úplně jiná četba, ale nelituji času při četbě této knihy. Při čtení jsem měl pocit, jako by popisované události řešení problémů v oblasti životního prostředí šly zrealizovat. Nepochybně je důležité chránit životní prostředí pro současnou generaci, ale zejména pro budoucí generaci. Podle mě je nutné k těmto otázkám přistupovat postupně a rozumně a je důležité se domluvit napříč více zeměmi, protože se jedná o celosvětový problém. Na předním přebalu knihy je uvedeno, že jde o knihu, kterou Barack Obama v roce 2020 zařadil na seznam svých nejoblíbenějších.