Na poměrně nízké hodnocení to nebyla vůbec špatná kniha. Pro mne milé překvapení. Samotný děj vyprávějí tři hrdinové. Všichni stejně zapálení pro svoji věc, ale přesto každý jiný. Nejvíce na mne zapůsobilo první a třetí vyprávění. To druhé, přiznám se, lehce vázlo, ale ne na tolik, abych přestala číst. Během čtení jsem měla dojem, že vše do sebe zapadá, ale pak se celý obraz zase lehce rozpadl... Icehenge je vlastně takové lehce detektivní sci-fi, kdy skutečným vyšetřovatelem jsem vlastně já...

Čekala jsem běžnou „scifárnu“ snad s teoriemi o vzniku pozemských monumentů,ale po nějaké době jsem zjistila,že čtu příběh o smyslu lidské existence jako takové. A- alespoň pro mě- je to velmi smutný příběh Kniha mimo jiné znovu odkazuje na známý fakt že dějiny tvoří vítězové a tedy že tisíce let opakovaná lež může se stát pravdou,pokud jsou v této pravdě vychovávány generace dalších lidí. Nastoluje otázku smyslu dlouhověkosti,pokud mozek není schopen uchovávat informace a člověk tedy ztrácí sám sebe. Přemýšlíme-li o sobě v rámci naší současné průměrné délky života,jakou budoucnost připravujeme svým dětem ? Nechováme se nevšímavě ke světu kolem sebe a s tím,že „toho se my už stejně nedožijeme“ jen nadáváme na to,jak je svět kolem nás čím dál horší? A jak bychom se chovali,kdybychom mohli žít tisíc let? Byli bychom zodpovědnější proto,že bychom svou nezodpovědností vlastně ničili život sami sobě? Nevím,jestli bych chtěla žít tisíc let s vědomím,že si z té doby budu nakonec pamatovat jen útržky..protože nakonec paměť a vzpomínky je to,co nám zůstane..