Roky rýže a soli

"Umřel jsem jako nerost a vrátil se jako rostlina, umřel jsem jako rostlina a vrátil se jako zvíře, umřel jsem jako zvíře a vrátil se jako člověk. Proč bych se měl bát? Kdy jsem smrtí něco ztratil? Ještě jednou umřu jako člověk, abych ..." Evropané uvolnili své pozice a Evropa je tak volná pro jiné kultury /samozřejmě ... pro další dvě největší světová náboženství, budhismus a islám/, jestli tedy držíte v rukou tuhle knížku, tak vás tahle možnost /alternativní svět/, asi taky zaujala. A co vás v téhle celkem obsáhlé knížce čeká? ... zajímavá směs myšlenek, motivů, možností ... je jich jako zrnek rýže ... nabídka je celkem velkolepá ... zbývá už jen ochutnat ... ... vybírejte po libosti, z pestré mozaiky složené ze střípků všedních dnů životů, které jako by vypadly z pohádek Tisíce a jedné noci /to arabský svět a islám ukazují, co všechno by bylo jinak, kdyby na světě nezůstali žádní křesťané/ ... na výběr jich máte spoustu, různých, a taky mnoho hrdinů, kteří se s měnícím se prostředím mění taky ... ... ve svém výběru ovšem nemusíte být nijak zvlášť pečliví, protože ve skutečnosti totiž máte před sebou jen jednu skupinu duší, obývající měnící se těla /však taky budhismus je možné považovat za „kolébku“ velkých náboženství/ ... a tak máte před sebou v tisíci příbězích stále ty samé duše, které to zkouší znovu a znovu, život za životem ... dokud nedosáhnou „Buddhovy moudrosti a skrze ni vysvobození“ ... některé se pak přesto znovu vrátí do světa lidí, aby pomohly jiným ... na cestě ... ... a abych nezapomněla ... návdavkem taky navštívíte v krátkých mezihrách bard ... mezistav mezi smrtí a zrozením ... je to totiž jediné místo, kde si duše uvědomuje kontinuitu svého bytí ... „Samozřejmě že se mnohokrát rodíme znovu. Plníme svá těla tak jako vzduch bubliny, a když bublina praskne, odvaneme do barda, kde bloumáme, dokud nás to nezavane do nějakého nového života, někam zpátky do světa ... toto vědomí skýtalo útěchu, když vyčerpaně klopýtal po bitevních polích v dozvucích střetů, po zemi poseté rozlámanými těly připomínajícími prázdné kabáty ... proto měl tak často pocit, že poznává lidi, které potkával. Jejich existence byly sdíleným osudem ...“ „Tvar je prázdnota, prázdnota je tvar.“ Robinson si vzal opravdu velké sousto ... a vy tak musíte spořádat tisíc let lidských dějin :-) ... nejsem moc velký jedlík a tak mi tahle porce dala docela zabrat ... i když, koneckonců, nechutnalo to, ač směs přidaného koření byla opravdu hodně pestrá, vůbec špatně :-). Byla jsem připravená, věděla jsem, do čeho se pouštím, když jsem otvírala první stránku, tedy, alespoň co se množství, velikosti porce, týče, takže jsem jen nedočkavě očekávala první sousto, ono je totiž docela rozhodující, jestli daná směs chutí a vůní ... přijde k chuti :-). Takže ... vstoupila jsem do jiné sféry a byla připravená, že všechno, co se bude dít od této chvíle, je něco nezvyklého ... záhy jsem ovšem zjistila, že se jedná spíš o něco předurčeného, co je neúprosně nutné prožít ... protože, je to karma, před níž se nedá utéct :-). Možná se o to pokusíte ... budete kličkovat či přeskakovat, a ani bych se tomu moc nedivila, protože on se totiž Robinson místy až dost „zapovídal“ a urputně se snažil dovysvětlovat ... všechny ty možné okolnosti, které dovedly svět tam, kde je. Řekla bych, že to bylo dost zbytečné a natahovalo to, už tak dost dlouhou večeři, za únosnou míru :-) ... já pak občas ztrácela trpělivost, a taky ... ta hromada „jídla“ se mi pak zdála ještě větší :-).

Mno, já jsem hlavně čekala něco dost jiného a než jsem se rozkoukala a smířila s tím, co mám, šly mi rozličné filosofické promluvy na nervy. Potom ovšem taky a kupředu skrz těch nekonečných 700 stran mně hnalo kdovíco, asi naděje, že se chytnu, nebo zvědavost, co z toho vyleze, ale nějak se nedostavilo potřebné nadšení. Dala bych nejradši dvě a půl hvězdy a už se klidím, než se z toho reinkarnuju do nějakýho nerostu, jak na to tady kolem koukám, tak asi do žuly.