Šaman

"Lépe než po skále se mu šlo po velkých ostrůvcích sněhu, které se na ní ještě držely. Zatnul žebra, tlačil teplo do končetin a kůže, vrčel si k tomu a nepřestával, dokud mu celé tělo nesálalo a bodavý sníh na něm netál. Někdy člověka zahřeje jedině spěch...radoval se ze sálajícícho ohně a pohledu na Šalvěj v záři plamenů. Všechno se před ním pohupovalo a rozkvétalo, chtělo odletět k obloze, i členové Vlčí tlupy se pohupovali, hořeli vlastním ohněm, každá tvář dokonale zračila nitro nositele, překypovala jeho osobitostí, a on jimi byl obklopený...Stál na mělčině, nabíral vodu, rozhlížel se jak obyčejný západ slunce barví vzduch do žluta a myslel si; Jednou se to bude dít beze mě. Byla to pravda, cítil to." Světová literatura má spoustu kvalitních historických románů zachycujících ducha dějinných etap lidského hemžení, ale dohromady vlastně žádný pořádný román pre-historický. Jsem moc rád, že tohle bílé místo na ose vyplnil zrovna Robinson (byť takový Dan Simmons...?) jenž se už v marsovském diptichu, či alternativně-spekulativním výletu do Číny, ukázal být pečlivým rešeršérem a zdatným spisovatelem v jedné osobě. Ani Šaman není v tomhle ohledu výjimkou. V podstatě jej lze popsat jako zbeletrizovanou antropologickou sondu (velmi rovnostářsky však dojde i na vyprávění z pohledu jiných zvířat, včetně "Starých" aka Neandrtálců:) v pěnu všedních dní, jakož i ročního/životního cyklu člověka doby ledové. Nečekejte kdovíjakou akci, ani velkolepý děj; oheň, hlad, chlad, lov, sběr, mýty, příběhy, písně, přísloví, hádanky, hravost, vtip, duševní techniky (celou knihu kupříkladu provází jakási hybná, životní, generace překlenující, pochodeň předávající entita/síla "Třetího dechu"...nebo mě dostal koncept personifikace zranění/nemocí pro jejich lepší zvládnutí/překonání/přijetí) sny, vize, bylinky, jedy, barvy, kultura, umění, rituály, proto-astronomie, vysoká gastronomie (občas fakt síla, uvidíte), pospolitost, živočišnost, klanový totemismus, studu-prostá sexualita, smrt i zrození jsou hlavními tiktok trendy v časech, kdy hranici mezi divočinou a "civilizací" představovala vyčiněná zvířecí kůže. Jedninou, pro mě osobně však značně povážlivou trhlinou (maje za sebou zkušenosti s rozděláváním "mokrých" podzimních ohňů, "manuálně dřevoštěpným zpracovatelstvím", či kupříkladu i stavbou větších kamenných struktur + mám, což je v kontextu primitive survivalismu víc než relevantní, nakoukáno asi tak dvacítku prvních dílů "Alone TV Series":) je skutečnost, že autor zjevně nemá šajn o bushcraftu/tábornictví a fyzické námaze s nimi spojenou, neboť jeho představy o výdrži lidského těla (přežít - zde při neúnosně drsné iniciaci chlapce v muže - v horách, nota bene bez omrzlin, přelom zimy/jara, kdy je na zemi ještě sníh, absolutně bez ničeho a úplně nahý?!...ale kdo ví, možná už jsme narušením procesu přirozeného výběru fakt geneticky zdegenerovaní + už nevíme jak čerpat z rezerv nejhlubšího dna "Třetího dechu") či množství práce jakou lze za určitý čas vykonat, nebo kolik jde nezkroceným terénem za den ujít, hraničí s romanticko-naivně-dobrodružnou úsměvností. Dosti povážlivá mi také přijde koncentrace karnivorů v místní divočině; levhart, medvědi, lvi, vlci a několik primátích tlup na ploše jednoho/dvou menších, hustě zalesněných údolíček boreálně-pahorkaté niky je potravně-ekologický nesmysl...což jinak v mnoha ohledech krásně syrově realisticky vyznívající děj sráží. Přitom nic z toho nebylo nutné, neboť všechny z takových juxtapozic vyplývající situace, jakož i postřehy a vhledy, šlo v rámci fabulace rozložit a skloubit šikovněji/rovnoměrněji, aniž by působily rušivě, či aniž by bylo nutno navyšovat počet stran. Většina výtek se však pojí hlavně s úvodem, následně si vše celkem sedne. I přes výše zmíněnou kritiku jde o úchvatný, žánrově ojedinělý počin, jemuž těch pět plných s radostí napálím. Insta - srdcovka, s níž v něčem mohu polemizovat, ale jíž se mi, aniž jsem o tom věděl, setsakra žádalo. "Doporučuji" má nový přírůstek! Pro-tip: Velká část děje se, soudě dle rozesetých indícií, odehrává na březích meandrující Ardèche v bezprostředním okolí "Grotte Chauvet" a na netu si jde celou oblast, včetně jeskynních maleb, nebo "kamenného zubra"(dnes Le Pont d´Arc), hezky projít...Potáplíkova dobrovolně-nedobrovolná pouť pak nejspíš kopíruje pravý břeh Loiry, od níž se v místech jejího nejsevernějšího vyklenutí odpoutává, kříží Seinu a širokým údolím po přibližné ose dnešní Paříže - Amiens dospívá na pobřeží Normandie a přes pevninský most do Británie (tutově až na ostrov Mull, protože narudlé čedičové sloupy + menší monolitický kruh; dnes "Loch Buie Stone circle") aby pak při zpátečním útěku přeťala krom Seiny i Loiru, načež se, snesena terénem, stáčí k západu Francouzského středohoří (ostatně moc nechápu, proč se takhle hutné dílo neježí paleo-archeologicko-antropologickými poznámkami, nebo nemá v tomhle duchu aspoň předmluvu, či doslov...a ani tu mapku; ale třeba šlo o umělecký záměr, takhle je vše jen tak, jak to je; primitivní, čisté)...jo a na yt si určitě poslechněte volání potáplic "Have you heard...loons?" pravěká atmoška jak blázen! Umocnit jí můžete pohledem na sajgy. Pět šmouh uhlem ve sloji. ***** PS: Komplet vizuál (formát, jednotící okrové ladění, ilustrace, delikátní font) se Planetě9 moc povedl...jo a Bakiči; "kolba a zparožený dřík" jsou překladatelský majstrštyk!

Zajímavý dobrodružný román z dob předávných. Nečekejte nějaké velké akce a děj, který se dá stěží stíhat. Všechno plyne velmi pomalu, poznáváme hrdiny, učíme se společně s nimi a také je v druhé polovině románu zachraňujeme. Protože člen tlupy je rodina a té se pomáhá za všech okolností. Zatímco velké putování za záchranou a cesta zpět zabírají většinu knihy, já si stejně nejvíc užil počáteční Potáplíkovu zkoušku o samotě uprostřed lesa, kde se poprvé ukázalo, jestli má na to, aby se mohl stát šamanem.