Kobercové

Autorova prvotina a podle mně i jedna z jeho nejhorších knih (i tak jde v rámci žánru o mírný nadprůměr) - svět ve kterém se příběh odehrává je originální, příběh neurazí ani nenadchne a vtipů mohlo být více. Hvězdu navíc přidávám za pěkné ilustrované vydání.

Originální paperbackovou verzi jsem četl kdysi dávno v době nadšení do Zeměplochy a všech s ní spojených knih. Měl jsem z ní dobrý pocit krátké, vtipné a na zajímavém nápadu založené knížky. Když potom vyšla nová verze knihy ve vázané vazbě, ilustracemi a bonusovými kapitolami (originální příběh od tehdy 17letého Terryho Pratchetta), udělal jsem si na Vánoce radost... ...a znovu přečteno velmi rychle. Znovu jsem si užíval Pratchettův vtip, zajímavé a hravé nápady i děj, který je spíš něco bonusového okolo prvotního konceptu. Dřevěná stěna, Namincové, výrobky z laku od Židlonohů atd., k tomu podivná zvířata, cestování podkladem a mytologie postavená na Smetu. Hlavou se samozřejmě honí myšlenky nad tím, proč Smet nepřichází každý týden, jestli všechny ty popadané makro-věci zůstávají na místě a co by se stalo, kdyby jednou někdo Koberec vyklepal. Tyto otázky však putují někde v pozadí, radši si proto prohlédnu krásné obrázky a přestanu se snažit býti Chrabrodějem. :) ...o dalších deset let později čteno s pidižvíkem, jako prakticky první "dospělejší" kniha. A s dětským posluchačem jsem si uvědomil, jak si za ta léta Terry vylepšil styl psaní. To, co v pozdějších knihách krásně schovával do uvolněných dialogů a vtípků, tady v Kobercích ještě hluboce probírají třeba oni Chrabrodějové v docela hutných blocích textu. Na knihu tvářící se jako pro děti jsou tam silná témata a obtížněji pochopitelné koncepty. Ale na to, co vzniklo na základě textu sedmnáctiletého autora, jde samozřejmě o neuvěřitelné dílo a první záblesky budoucího skvělého autora.