Meč osudu

I když jsem to kdysi normálně četl, tentokrát jsem si to vychutnal jako audioknihu. Načetl Martin Finger a velká výzva byla, jak to udělá se zpívaným hlasem Sh'eenaz nebo s Marigoldovými baladami, ale nutno uznat, že si s tím poradil náramně. Navíc pro různé postavy používá různé hlasy, takže se v tom člověk vůbec neztratí, i když jich je tam hodně. Myslel jsem si, že předchozí kniha "Poslední přání" je moje nejoblíbenější v sérii, teď už si tak jistý nejsem. Protože i "Meč osudu" se skládá z povídek/příběhů a to já mám rád. Ty sice dokážou obstát i samy o sobě, ale jinak to krásně rozšiřuje celý ten svět... a dodává souvislosti. Tím myslím třeba to, že zatímco v první knize byla povídka "Cesta, z níž není návratu" relativně samostatná, tady se dozvíme o Visenně a jejím zásadním vztahu ke Geraltovi. Pro mě velký aha-moment! A pak samozřejmě Ciri, jejíž osud vzniknul také již dříve a teď už se jen naplňuje (2x!). Trochu divné bylo, že Marigold dělal, že Yennefer nezná, i když se s ní seznámil již dříve v povídce "Poslední přání". Nebo možná to jen dělal, že ji nezná? Ale hlavně že to dobře dopadlo a skončilo to téměř pohádkově - svatbou. Andrzej Sapkowski opět dokázal, že je skvělý vypravěč a má skvělé nápady, fantazii a schopnost propojit existující známé příběhy s těmi svými. Nebojí se sprostot ani zabíjení, nebojí se promyšlených dějů a hlubokých myšlenek - to vše podáváno čtenáři přirozeně a srozumitelně, bez zdržovaček a okecávaček. Zajímalo by mě, co to znamenalo, když v poslední kapitole přinesl loupežník Lup-Cup (který umí pěkně kurvovat) jako svatební dar v pytli čertíka Schuttenbacha. Myslím, že ještě bude mít v dalších dílech nějakou roli... A už se těším zjistit jakou.

Druhý díl Zaklínače si nijak nezadá s dílem prvním a já jsem nucen seznat, že Hrdinské fantasy v povídkové podobě, nebude subžánr fantasy, který bych měl vyhledávat, ale udělal jsem pro úspěch maximum, když jsem přečetl dva díly toho údajně nejlepšího. Nemůžu si pomoct, ale při čtení jsem měl dojem jako bych se vrátil zpět do časů, kdy obrazovky televizorů opanovali jednoduché seriály v nichž vznikali příběhy odehrávající se "za časů mýtů a legend, kde neklidem zmítaná země zrodila vždy nějakého hrdinu...". No nic proti nostalgické vzpomínce, ale jako nové čtivo už to prostě nefunguje. Vyrostl jsem z toho a teď mi chybí patřičný věk i naivita, snad kdyby mě čtení Zaklínače zastihlo v předpubertálním věku, hodnotil bych lépe.