Meč osudu

63/2025 15.-17.10 Povídky znám pomalu nazpaměť zejména z první knihy a to také díky polskému seriálu (Netflix výblitek jsem zvládla jen do půlky druhé serie s obrovským sebezapřením). Přesto se k povídkám často vracím, ať už jako čtenář, posluchač a nebo divák. Samotný příběh Geralta, Yennefer a Ciri jsem asi v mládí ani nedočetla a nebo si už nepamatuji, takže to teď napravuji a chystám se přečíst celou sérii. Z knihy mám nejradši povídky Hranice možností a Trochu se obětovat. Epilog spoileruje další děj.

Druhý díl Zaklínače si nijak nezadá s dílem prvním a já jsem nucen seznat, že Hrdinské fantasy v povídkové podobě, nebude subžánr fantasy, který bych měl vyhledávat, ale udělal jsem pro úspěch maximum, když jsem přečetl dva díly toho údajně nejlepšího. Nemůžu si pomoct, ale při čtení jsem měl dojem jako bych se vrátil zpět do časů, kdy obrazovky televizorů opanovali jednoduché seriály v nichž vznikali příběhy odehrávající se "za časů mýtů a legend, kde neklidem zmítaná země zrodila vždy nějakého hrdinu...". No nic proti nostalgické vzpomínce, ale jako nové čtivo už to prostě nefunguje. Vyrostl jsem z toho a teď mi chybí patřičný věk i naivita, snad kdyby mě čtení Zaklínače zastihlo v předpubertálním věku, hodnotil bych lépe.