Malostranské humoresky

Milovaná knížka. Vystihuje kouzlo předpřevratově odrbané Nerudovky a stálice U Kocoura a Napoleona, tenkrát každodenní útočiště malostranských starousedlíků. Všichni se znali, Malá Strana bylo městečko samo pro sebe, každý přinesl do hospody svůj osobitý charakter, každý po svém bojoval s tím blbým šedivým nudným tupým všezakazujícím režimem - a autor o tom hodně věděl. Atmosféru knihy dokonale vystihuje i studentský film natočený chvilku po osmdesátém devátém, ve kterém my pamětníci můžeme vidět Prahu bez davů cizinců a hlučných zběsilých turistů vůbec, ulice bez aut, můžeme prožít znova tu sounáležitost štamgastů v hospodách, pramenící ze společně snášené bezmocnosti vůči bolševikům. Doby, kdy v televizi byly akorát zprávy o úspěších země, kde zítra prý už znamenalo včera a o stále se zvyšující dojivosti našich krav. Ale pivo bývalo výborné a v hospodě klasická česká filozofická inteligentní sranda a - i smutek. Doporučuji.

Malostranské humoresky jsem znal dříve jako povídkový film z roku 1995 a už tehdy, ve třinácti letech se mi to téma líbilo a líbí se mi do dnes. Ovšem spisovatele Karla Pecku toho mi ve škole zatajili (ostatně jako mnohé další) a dověděl jsem se o něm až o mnoho let později díky internetu. A nyní se mi konečně daří splácet dluh tomuto skvělému spisovateli a nějaké knihy si od něj obstaral a rozhodně v tom budu pokračovat. Velmi dobře napsané. Jen nechápu, proč je pan Karel Pecka, narozdíl od jiných, tak opomíjený. A nebo je chyba jen v mém malém vesmíru?