Milovaná knížka. Vystihuje kouzlo předpřevratově odrbané Nerudovky a stálice U Kocoura a Napoleona, tenkrát každodenní útočiště malostranských starousedlíků. Všichni se znali, Malá Strana bylo městečko samo pro sebe, každý přinesl do hospody svůj osobitý charakter, každý po svém bojoval s tím blbým šedivým nudným tupým všezakazujícím režimem - a autor o tom hodně věděl. Atmosféru knihy dokonale vystihuje i studentský film natočený chvilku po osmdesátém devátém, ve kterém my pamětníci můžeme vidět Prahu bez davů cizinců a hlučných zběsilých turistů vůbec, ulice bez aut, můžeme prožít znova tu sounáležitost štamgastů v hospodách, pramenící ze společně snášené bezmocnosti vůči bolševikům. Doby, kdy v televizi byly akorát zprávy o úspěších země, kde zítra prý už znamenalo včera a o stále se zvyšující dojivosti našich krav. Ale pivo bývalo výborné a v hospodě klasická česká filozofická inteligentní sranda a - i smutek. Doporučuji.

Karel Pecka je podle mě nedoceněný spisovatel. Malostranské humoresky a volné pokračování Svůdnost černé barvy jsou opravdu mistrovské dílo. U jednotlivých povídek jsem se bavil, nebo mně běhal mráz po zádech, komično i tragično jsou zde promíchány tak jako v životě a navíc je Karel Pecka spisovatel moudrý, poučený životem, ale nezatrpklý, spíš shovívavý k lidským slabostem. Otázkou zůstává, co by o Malé Straně psal Karel Pecka dnes, ale podle toho se poznají praví mistři slova, že na rozdíl od nás dokáží vyjádřit a popsat to, co ostatní nedovedou. Takže věřím, že by si i s tímto úkolem Karel Pecka poradil.