Malostranské humoresky

Milovaná knížka. Vystihuje kouzlo předpřevratově odrbané Nerudovky a stálice U Kocoura a Napoleona, tenkrát každodenní útočiště malostranských starousedlíků. Všichni se znali, Malá Strana bylo městečko samo pro sebe, každý přinesl do hospody svůj osobitý charakter, každý po svém bojoval s tím blbým šedivým nudným tupým všezakazujícím režimem - a autor o tom hodně věděl. Atmosféru knihy dokonale vystihuje i studentský film natočený chvilku po osmdesátém devátém, ve kterém my pamětníci můžeme vidět Prahu bez davů cizinců a hlučných zběsilých turistů vůbec, ulice bez aut, můžeme prožít znova tu sounáležitost štamgastů v hospodách, pramenící ze společně snášené bezmocnosti vůči bolševikům. Doby, kdy v televizi byly akorát zprávy o úspěších země, kde zítra prý už znamenalo včera a o stále se zvyšující dojivosti našich krav. Ale pivo bývalo výborné a v hospodě klasická česká filozofická inteligentní sranda a - i smutek. Doporučuji.

Tohle jsem si šetřila a četla dlouho. Jako mě zasáhly Motáky nezvěstnému a ohromila Horečka, tohle jsem (navzdory skryté drsnosti textu) prousmívala. Všechna ta mikrodramata na pozadí hnusného komunistického bezčasí, ty žabomyší války, které vypadají vždy zásadně a staví je do správné perspektivy nějaká fatální, nečekaná událost... Přiznaná návaznost na Nerudu, osobitost ve vnímání malostranské vzájemnosti. Přesně to shrnul mol378, díky.