Luxus na dluh?

Jaroslav Čechura v posledních zhruba 10 letech doslova chrlí jednu obsáhlou, knižně vydanou historickou práci za druhou. Zpravidla dvě až tři ročně. To je rozdíl oproti době před dvaceti či třiceti lety, kdy sice také publikoval knihy ve velkém tempu ale tehdy šlo zpravidla o popularizační práce typu "Králové a knížata zemí Koruny české", případně o některé díly přehledové mnohosvazkové publikace nakladatelství Libri "České země v letech X - Y". Výsledkem stávající čechurovské "knižní smršti" jsou práce svými tématy sice nesmírně podstatné a přínosné ale současně bohužel také badatelsky a mnohdy i redakčně velmi nedotažené. V případě "Luxusu na dluh" to sice není tak markantní, neboť odpovědný redaktor Filip Outrata zjevně s rukopisem strávil mnoho času a jazykově jej učesal, přinutit autora k dopracování či dovysvětlení nesrozumitelně či příliš zkratkovitě podaných míst ale žel ani on nedokázal. Nejen čtenářsky (zvláště z hlediska čtenářů spíše laických) ale dokonce i odborně, heuristicky žel tento přístup autorovy práce citelně limituje. Obrovské penzum prostudovaného archivního materiálu, a na tomto místě je nutné zdůraznit že Čechura skutečně dokáže číst mnohdy opravdu nečitelné historické rukopisné texty jako málokdo jiný z českých historiků a za svůj dlouhý "badatelský život" jich prostudoval bezpochyby neuvěřitelné množství, bohužel není doplněno adekvátní analýzou. Ta v práci v podstatě téměř zcela absentuje. Autor zpravidla jen přetlumočí obsah archivních pramenů a doplní jej už jen "výmluvnou" větičkou typu "posuďte sami", nebo "asi netřeba komentáře". Právě že ale velmi je! Chtělo by to například pokusit se vysvětlit, zač mohly být ty vypůjčené peníze utraceny, daleko lépe vysvětlit otázku druhotného zadlužení, daného společenskou nutností půjčovat výše postavenému šlechtici či panovníkovi, oddělit běžné hospodářské či reprezentativní výdaje od nákladů vyžádaných si mimořádnými událostmi, jakými bylo typicky válečné ohrožení, pokusit se vysvětlit, jaké možné mechanismy oddlužení tehdy připadaly v úvahu, vysvětlit zda bylo či nebylo takové oddlužení v dané době vůbec hospodářsky či společensky možné, doložit jaký zisk či naopak ztrátu přinášelo provozování pivovarů, rybníků či hospodářských dvorů, postihnout jaká byla návratnost do nich vložených investic atp atd. Obrovskou spoustu velmi podstatných témat Čechura v knize jen tak nakousne nebo stručně nahodí a "běží dál"... Čtenář by očekával, že autor se tedy pokusí o zodpovězení těchto otázek alespoň v závěru, v němž pečlivě zhodnotí a do souvislosti zasadí všechna ta výše předestřená zjištění. Ani to se ale nekoná. Závěr je opravdu stručný, nemastný a neslaný, připomínající spíše jakousi zbytnělou anotaci. Škoda přeškoda. Téma je to skutečně nesmírně podstatné a vyžadovalo by opravdu pečlivou analýzu. Tak snad někdy příště... Celkový dojem: 70%

Finanční záležitosti vyšších a vládnoucích vrstev je snad lepší nestudovat. Odhalit pravé pozadí některých půjček ani nelze. Na papír se vše nedává a zakamuflovat lze mnohé. Navíc účetnictví moc zábavnou četbou není.