Budu se opakovat... Tohle je už několikerá Čechurova kniha, která je nesmírně přínosná svým obsahem, ale současně redakčně velmi odfláknutá a nedotažená. Protože se to takhle děje v různých nakladatelstvích, je zjevné že chyba není pouze na straně těch redaktorů ale i u autora, jenž zjevně systematicky odevzdává rukopisy svých knih bez toho, že by si je po sobě přečetl. Odpovědný redaktor zase asi nemá odvahu do textu slovutného profesora příliš zasahovat. I v téhle knize najdeme vedle zcela klíčových zjištění i poměrně značné množství překlepů, nesrozumitelných či zjevně neukončených vět, v podstatě duplicitních odstavců atp. To ale není vše. Určité nedůslednosti bohužel nalezneme i ve vlastní historické práci. Z Čechurou reprodukovaných historických zpráv například plyne, že Vilém z Rožmberka mohl v Rakousku vlastnit jakési vinice. To by nebylo nic překvapivého, už vzhledem k původu Anny z Rogendorfu, matky obou posledních Rožmberků. Čechura přesto při komentáři tohoto místa uvažuje pouze o nákupech vína... Totéž platí třeba o mnoha pro autora neznámých lokalitách. Samozřejmě je pochopitelné, že nezná městečko Myšlany (Dolní Dvořiště), dvůr Malotín (Moletín nedaleko Větřní) atp, skutečně je ale tak těžké si tyto informace dohledat? Podobná otázka se pak vkrádá i v souvislosti se sedlčanskem a budováním tvrze v Křepenicích. Čechura se poněkud podivuje nad tím, že zjevně veškerý stavební materiál byl Krčínovi Vilémem proplácen, případně byl získáván na rožmberských panstvích. Stejně tak se podivuje nad tím, že ještě roku 1582 se sedlčanští měšťané obrací s prosbou na Viléma z Rožmberka. Neznamená ovšem obojí jen prosté vyjádření faktu, že "doživotní prodej" sedlčanska byl fakticky pouze jakousi "lepší zástavou"? Co napsat na závěr? Je obrovská škoda, že Čechurovi redaktoři nejsou důslednější a nenutí autora k odpovědnějšímu nakládání s vlastním textem. Vydaná kniha je díky domu jakýmsi nedodělkem. Ne, že by si nešlo mnohé "dodělat doma". To podstatné čtenář dostane a pokud se v historii trochu orientuje, nebude mu to činit výraznější problém, už proto, že to je kniha jíž si například na třeboňsku koupí i nadšení laici je to fakt škoda. Tím spíše, že Čechura bez debaty je jedním z našich nejpřínosnějších historiků raného novověku... Celkový dojem: 70%

Jakožto pro rodilého Třeboňáka by tahle knížka měla pro mě asi být skoro povinností. Docela dost jsem se na ni těšil. Navíc před touto knihou jsem dočetl fenomenální dílo Petra Čorneje Jan Žižka. Takže jsem asi měl poněkud vysoká očekávání v tom smyslu, že dostanu něco podobného. A ... nedostal. Já nevím, sám nevím, jak to přesně uchopit, co k tomu napsat, co jsem vlastně čekal. Tohle bylo takové hrozně roztříštěné, autor se věnuje hned tomu, hned něčemu jinému, spoustu prostoru dostává citace dobové písemné komunikace, což je na jednu stranu asi dobře, na druhou stranu se to dost špatně čte a chápe, pro dnešního čtenáře se jedná už o dost kostrbatý a nesrozumitelný jazyk. Stejně tak se velké množství prostoru věnuje všelijakým - dnes by se řeklo ekonomickým - transakcím, u kterých mi přišlo, že přísně vzato s životopisem Jakuba Krčína zase tak moc nesouvisí. Nebo aspoň ne tolik, aby si zasloužily tolik místa a tolik odboček. V knize je celá řada překlepů, které mě taky příliš nepotěšily. To, že autor občas napíše nějakou větu či souvětí, které o pár řádek dál vlastně celé napíše znovu, už tu bylo zmíněno v předchozím komentáři. Kdybych to měl trochu s nadsázkou shrnout, tak z 270 stran textu se Krčínovu životopisu opravdu věnuje stran tak 100, víc rozhodně ne. A i to jsem možná nadsadil. O jeho osobním životě, o dvou manželstvích, o dcerách z druhého manželství se nedozvíme nic. Já osobně považuji tuhle knihu za jakýsi nedodělek, který se věnuje více hospodaření Rožmberků na všelijakých statcích než životopisu samotného Krčína, pokud se jím tedy tato kniha snažila být. Pro mě jako pro Třeboňáka, který čekal knihu, ze které se dozví o Krčínovi něco nového a třeba ho inspiruje k sehnání další dostupné literatury nebo návštěvě některých míst, po docela dlouhé době docela velké knižní zklamání. Je mi líto, ale nebude to ani na tři *. P.S. Pokud lze napsat poutavý životopis historické osoby, o které toho zase tak moc nevíme, v kontextu své doby, pak to dokázal již výše zmíněný P. Čornej s Janem Žižkou.