Kronika jednoho šílenství

Morbidností a sexuálním obsahem přitažlivé téma, o kterém jsem moc nevěděla. Začetla jsem se v knihovně a vzala domů a až jak jsem pročítala dál, docházela mi ta subverze mezi řádky. Ono ta tortura byla jen výjimečná - ostatně zrovna o ní se v knížce dočteme minimálně, ačkoli nějaká asi přeci jen probíhala. Jak je v jiných komentářích - ano, k doznání mohlo stačit zachrastit mučidly, popř. jelikož účastníci řízení byli vázáni mlčenlivostí, mohla tortura pro znalosti i radosti zůstat jaksi of the record. I kdyby taková "sekta" jejíž hlavní činností bylo v podstatě jen tělesné potěšení, existovala, nelze přistoupit na autorův postoj čitelný mezi řádky, že už jen to, že někdo provozoval orgie a byl "zlý" (tj. nepřál některým lidem dobro, zatímco v rámci sekty byly vztahy asi dosti přátelské) stačí k upálení. Autor se naprosto a obávám se, že záměrně, nevypořádal s mystickou částí čarodějnictví - tj. na jedné straně připouští, že "galáni" (duchové) asi byli skutečnými muži, ale nijak zvlášť se nezabývá skutky čarodějnic že kuličkou z foukačky někoho zabily či vážně poranily (asi néé), to přijímá vcelku jako fakt a právě jeden z důvodů, proč je jejich odstranění ze společnosti ok. Mezi řádky i připouští, že pro Boblinga byly procesy dobré živobytí, ať už navíc kradl nebo nekradl (kromě platu), ale v zásadě mu straní, už jen právě tím, že veškeré prameny o výsleších jsou z jeho pera. Odhlédnuto od výše uvedeného, knížka ani není nijak zvlášť dobře napsaná. Jednotlivé kapitoly příliš nedávají smysl - nadpis je lákavý, ale pak jde jen o výpisky na dané téma, přičemž stejné informace se často vyskytují i v jiných kapitolách. Nějaký kontext a nadhled není příliš přítomen. Celkově je kniha velmi repetitivní - ostatně i jako výpovědi. Naštěstí jsem pátrala dále, kdyby to byla jediný zdroj na toto téma, tak si skoro řeknu, dobře jim tak, čarodějnicím škaredým.