Krev, monstra a cukroví

Původně jsem plánoval, že si tuto vánoční sbírku povídek nechám na Vánoce rok poté od vydání. Člověk ale míní a život mění. Dostal jsem se k ní až v lednu. I tak to ale byl zážitek mnohdy doslova nádherný. Přitom už z podstaty věci musím říct, že Petr Brožovský a Míša Merglová svojí editací vydali asi nejhezčí sbírku povídek, kterou jsem na Epoše dosud držel v ruce. Nádhera. S každou další otočenou stránkou jsem pozoroval, jak postupně padají vločky na vnější části stránek a pořád jsem si připomínal, že tady si s tím někdo musel dát strašnou práci. Obsah je ale také více než povedený a medailonky autorů s názory na Vánoce jsou více než super, včetně receptů na konci. Každopádně teď už ke knize. Sbírka tradičně obsahuje lepší, ale i horší příběhy. Mezi ty nejlepší nicméně osobně považuji tyto: Dromův syn (hodně temné a hodně vánočně tematické s perfektním zakončením), Kdo kráčí pouští (perfektní nápad a dialogy s Ježíšem jsem si vysloveně užíval, závěr velice povedený), Krámek snů a nočních můr (taková lidsky upřímná zpověď jedné čarodějnice, která neustále utíká z místa na místo proto, že je tím, čím je. Závěr lidsky hřejivý), Náhradník (hodně mě nalákala na autorčiny knihy, jen mě teda trošku překvapila svojí chladností, každopádně v rámci jejího knižního světa skvělý nápad), Šťastné a veselé (zde mě pro změnu Petr Heteša nalákal na své knihy svými přímočarými a místy drsnými a upřímnými postavami) a Pranostiky (krvavé béčko jak vyšité, ale tuze zábavné).

Povídky vyvážené kvality silně nevhodné pro vánoční čtení. Možná až na jednu dvě povídky.