Komu zvoní hrana

Pět set stránek anatomie jedné partyzánské akce, ve které Hemingway naprosto názorně ukazuje, že „hodní“ republikáni nikdy nemohli vyhrát španělskou občanskou válku. Zatímco totiž oni měli sice nadšenou, ale neorganizovanou změť anarchistů a komunistů s ideologickou podporou Sovětského svazu, ti „zlí“ frankisté měli skutečnou armádu s reálnou vojenskou podporou nacistického Německa. Málokterý z literátů o tom věděl tolik jako Hemingway, jenž si jako interbrigadista španělským peklem prošel. Historická (válečná) linka románu je výtečná, vede k přemýšlení o hrdinství, zabíjení, lásce nebo přátelství, a z líčení revoluce na malém městě doslova běhá mráz po zádech a zvedá se žaludek... Jen ten předvídatelný konec milostné linky mi potvrdil, že nemělo smysl jí věnovat přílišnou pozornost. (8/10)

Toto bolo moje prvé vážnejšie stretnutie s Hemingwayom (Starca a more na základnej škole si dovolím preskočiť) a musím sa priznať, že jeho rukopis ma očaril. Z knihy som mal pocit, akoby autor čerpal z vlastných skúseností. Pozná to tam, rozumie jazyku, obyčajom, terénu.............. a vojne. Kniha nie je skúpa na opisy a v podstate odďaľuje finále z ktorého sála strach. Vieme, že k tomu príde ale radšej na to nemyslíme. Rozumiem tomu, že niektorí čitateľ môže mať poblémy s hlbokými opismi ktoré sú mimo hlavnej dejovej linky, no mne až takú bolesť hlavy nespôsoboli. Za to koniec knihy sa s nami nepára. A asi sa ma to dotklo viac ako by som predpokladal