For Whom the Bell Tolls

Pět set stránek anatomie jedné partyzánské akce, ve které Hemingway naprosto názorně ukazuje, že „hodní“ republikáni nikdy nemohli vyhrát španělskou občanskou válku. Zatímco totiž oni měli sice nadšenou, ale neorganizovanou změť anarchistů a komunistů s ideologickou podporou Sovětského svazu, ti „zlí“ frankisté měli skutečnou armádu s reálnou vojenskou podporou nacistického Německa. Málokterý z literátů o tom věděl tolik jako Hemingway, jenž si jako interbrigadista španělským peklem prošel. Historická (válečná) linka románu je výtečná, vede k přemýšlení o hrdinství, zabíjení, lásce nebo přátelství, a z líčení revoluce na malém městě doslova běhá mráz po zádech a zvedá se žaludek... Jen ten předvídatelný konec milostné linky mi potvrdil, že nemělo smysl jí věnovat přílišnou pozornost. (8/10)

Dej vytvorený z prítomnosti ale aj z množstva spomienok a rozprávaní jednotlivých postáv (Pilar, Maria, Anselmo), je ako spleť stoviek špirál, ktoré sa točia okolo seba navzájom, aj paralelne popri sebe. A hoci by s mohlo zdať, že každá kapitola sa sústredí iba na úlohu vyhodiť do vzduchu most, v každej kapitole sa nachádza oveľa viac. "Kéž bychom vyhráli válku a nestříleli nikoho. Kéž bychom vládli spravedlivě a kéž by se všichni podíleli na obecním prospěchu podle toho, jak se o nej přičinili. A kéž by se těm, co proti nám bojovali, dostalo poučení a tak poznali svoji chybu. "