Kladivo na čaroděje Slepý hon

„Porazil jsem démony, čaroděje, monstra z jiné dimenze a nakonec mě sežere přerostlý medvídek Pů.“ „Kdo potřebuje slepé děti?“ Kladivo se bohužel po dokončení první série dostalo do slepé uličky. Vzhledem k událostem v posledním díle „Poslední stádium“, kdy došlo k zajímavému zvratu, se vlastně celý příběh prozatím pozastavil. Druhá série do dnes nevznikla a jen bůh a Pavlovský vědí, zda vůbec nějaká bude. No a aby si čtenář nemyslel, že bylo na Čaroděje zapomenuto, rozhodl se pan spisovatel Jiří Pavlovský napsat příběh, který se datuje do dob, kdy parta Kladiva byla ještě celá. Toto je další příběh, který mohl být klidně zařazen někam mezi třetí až desátou knihu první řady. Malá ochutnávka: Zatím poslední dítě, které osleplo, nemělo ani oči zavázané páskem. Jen je mělo zavřené. Holčičky brala slepou bábu vážně – nefixlovala. Když měla mít zavřené oči, měla zavřené oči. Když je pak otevřela, nechápala, proč stále vidí tmu. Dospěla k názoru, že něco udělala špatně, že prostě zapomněla, jak se otvírají oči. Slepý hon začíná nejznámější dětskou hrou Slepá bába. Ať zvedne ruku, kdo jí nikdy nehrál . . . zajímavé. Ovšem pracuje se tu z podstatou této i jiných „her“. Jedná se o její hlubokou minulost a proč vlastně vznikla tato říkanková hra. Líbí se mi, kam až byl tvůrce schopen zajít do minulosti, aby to tak nějak každý pochopil. Že za to může Němcová nechápu, ale pana Erbena jsem se vždycky bál. Například z jeho Zlatého kolovratu se mi na hlavě ježí vlasy do dnes. Citát: Když člověk bojuje s nevidomými, neměl by u toho mluvit. Kladivo na čaroděje – Slepý hon je dobrodružný, napínavý a strašidelný příběh. Rychle se to četlo, děj byl zajímavý a nebyl čas se zastavovat. A když už jste si konečně prošli celou slepou bábou a poznali i kohouta v koutě, vytasil na nás pan spisovatel možné pokračování. Ke konci se totiž objevuje další zajímavý námět, který by určitě stál za zpracování do literární podoby. Tento příběh ze série Kladiva na čaroděje rozhodně doporučuji. I pro ty, kteří třeba nikdy z této řady nic nečetli. Citát: Někdy prostě nejlepší způsob, jak bojovat se zlem, je nechat ho vyhrát.

Tady se potvrdilo, co jsem si celé roky myslela. Zatracení obrozenci! Jmenovitě Němcová a obzvlášť Erben. Tak to dopadá, když si člověk neopatrně zahrává s ústní lidovou slovesností místo toho, aby ji nechal spát a věnoval se užitečnejším věcem. Tím pádem mají Felix, Vincenc, Walter a Klaudie co dělat, aby zastavili epidemii slepnoucích dětí a psychopatických vraždících slepců. Místy jsem se chechtala nahlas, jak hlášky jednotlivých postav lemují příběh odstartovaný božím nápadem. Moc dobře jsem se bavila a rozhodně doporučuji!