Kladivo na čaroděje 7 Síť přízraků

Večer byl chladný, mlhavý, když zšeřelou ulicí procházela čarodějnice........ Tak u tohoto příběhu jsem si nebyl moc jistý. Velmi zvláštní prostředí, obsahově trochu zmatečné, ale vývojem událostí velmi krásné až magické. Malá ochutnávka: …..zavřela oči, a když je otevřela, byla čarodějnicí. Viděla svět v jiných barvách, bylo jich mnohem víc, než pojme jedna duha, těžko se v nich vyznalo, viděla barvu strachu a barvu brouků pod ostěním, cestičky rybenek zářily jako šrámy, pavoučí sítě zdobily obraz úskočným třpytem a viděla barvu rozkladu, šťavnatou a všeprostupující, viděla ji sama v sobě a vdechovala ji rozšířeným chřípím. Co mě tedy dostalo byla představa „Lahvového lesa“ sen každého alkoholika tu byl nepříčetně popsán do každičkého detailu. Já slintal žížní. Tohle bylo perfektní. Naprosto krásná byla jeden a půl stránková anabáze „Vincenc a pes“. U toho jsem brečel smíchem. A ono se to ještě rozjede dále do obsahu příběhu – paráda. Má to své mouchy a tak nedávám plný počet, ale 80% je dostatečné, pro tento příběh. Vybral jsem čtyři citáty a vmagikoval jsem je dočasně Nečasovi do profilu, CITÁT - Jsem Kladivo na čaroděje, bejby! PS: Krásný erotický obrázek je jeden z nejlepších v této sérii. Tleskám panu mistrovi Lubomíru Kupčíkovi.

Trosku odlisny diel ako predchadzajuce pribehy, ale na kvalite to samozrejme necitit. Felixove knihy su pre mna v sucastnosti najlepsim citanim. Humorom sa nesetri, akcie sa clovek dostane na kazdej stranke a pribeh ma hlavu a patu. Autori tejto serii sa davaju zalezat a v kazdom, zatial precitanom diele, prisli s nejakym novym napadom, ktory ma donuti okamzite investovat nejake euro do dalsieho pokracovania.

„Já...,“ pronesl Felix a praštil trubkou batole do hlavy. „Nejsem...,“ další rána vykřesla jiskry. „Kurva...,“ po hladké lebce se rozběhly praskliny. „Žádný...,“ náraz zazněl víc dutě. „Vořezávátko!“ Černá hlava se rozletěla na střepy a tělo mimina se sesulo na zem. „Jsem Kladivo na čaroděje, bejby,“ utrousil Felix a zatočil trubkou. Další výborný díl. Tahle série už pro mě pomalu začíná být sázkou na jistotu, že po dočtení kteréhokoli dílu mi zůstane na tváři ještě dlouho pobavený úsměv. A co mě na tom baví nejvíc, je, že i když se jedná o čistokrevný brak, tak je z každého řádku cítit, že to nepíší žádní primitivové. A Ondřej Nečas píše fakt hodně dobře. Čirá radost to číst. „Pod nohama cítila chvění města, ten zvláštní, tiše pravidelný pohyb, jako záškuby podkožních svalů spícího zvířete, ochutnávala nohama dlažbu a ten dotyk ji naplňoval vzrušením. Síla prosakovala vzduchem.“

Večer byl chladný, mlhavý, když zšeřelou ulicí procházela čarodějnice........ Tak u tohoto příběhu jsem si nebyl moc jistý. Velmi zvláštní prostředí, obsahově trochu zmatečné, ale vývojem událostí velmi krásné až magické. Malá ochutnávka: …..zavřela oči, a když je otevřela, byla čarodějnicí. Viděla svět v jiných barvách, bylo jich mnohem víc, než pojme jedna duha, těžko se v nich vyznalo, viděla barvu strachu a barvu brouků pod ostěním, cestičky rybenek zářily jako šrámy, pavoučí sítě zdobily obraz úskočným třpytem a viděla barvu rozkladu, šťavnatou a všeprostupující, viděla ji sama v sobě a vdechovala ji rozšířeným chřípím. Co mě tedy dostalo byla představa „Lahvového lesa“ sen každého alkoholika tu byl nepříčetně popsán do každičkého detailu. Já slintal žížní. Tohle bylo perfektní. Naprosto krásná byla jeden a půl stránková anabáze „Vincenc a pes“. U toho jsem brečel smíchem. A ono se to ještě rozjede dále do obsahu příběhu – paráda. Má to své mouchy a tak nedávám plný počet, ale 80% je dostatečné, pro tento příběh. Vybral jsem čtyři citáty a vmagikoval jsem je dočasně Nečasovi do profilu, CITÁT - Jsem Kladivo na čaroděje, bejby! PS: Krásný erotický obrázek je jeden z nejlepších v této sérii. Tleskám panu mistrovi Lubomíru Kupčíkovi.

Trosku odlisny diel ako predchadzajuce pribehy, ale na kvalite to samozrejme necitit. Felixove knihy su pre mna v sucastnosti najlepsim citanim. Humorom sa nesetri, akcie sa clovek dostane na kazdej stranke a pribeh ma hlavu a patu. Autori tejto serii sa davaju zalezat a v kazdom, zatial precitanom diele, prisli s nejakym novym napadom, ktory ma donuti okamzite investovat nejake euro do dalsieho pokracovania.

„Já...,“ pronesl Felix a praštil trubkou batole do hlavy. „Nejsem...,“ další rána vykřesla jiskry. „Kurva...,“ po hladké lebce se rozběhly praskliny. „Žádný...,“ náraz zazněl víc dutě. „Vořezávátko!“ Černá hlava se rozletěla na střepy a tělo mimina se sesulo na zem. „Jsem Kladivo na čaroděje, bejby,“ utrousil Felix a zatočil trubkou. Další výborný díl. Tahle série už pro mě pomalu začíná být sázkou na jistotu, že po dočtení kteréhokoli dílu mi zůstane na tváři ještě dlouho pobavený úsměv. A co mě na tom baví nejvíc, je, že i když se jedná o čistokrevný brak, tak je z každého řádku cítit, že to nepíší žádní primitivové. A Ondřej Nečas píše fakt hodně dobře. Čirá radost to číst. „Pod nohama cítila chvění města, ten zvláštní, tiše pravidelný pohyb, jako záškuby podkožních svalů spícího zvířete, ochutnávala nohama dlažbu a ten dotyk ji naplňoval vzrušením. Síla prosakovala vzduchem.“