Kladivo na čaroděje 2 Město mrtvých

Život je výrobek určený k promarnění, nakonec po vás stejně nic nezbude a budete zapomenutý. Jenom další jméno na náhrobku....... Toto je pokračování knihy „Magie pro každého“ Felix a jeho parta jdou po stopě pohřbeného muže. Jejich cesta je zavede až do vesnice, pardon, městečka, které není na žádné mapě Čech. Opět velmi povedený příběh, plný černého humoru, ironie, smrti, démonů, chodících mrtvol a ještě mnohem víc. Brutalita stoupá a krev přetéká. Naprosto nádherná je scéna s kombajnem – to jsem tleskal. V příběhu je opět plno odkazů na české legendy, herce, hudbu a na známá rčení ještě známějších lidí. …........Nejezte žlutý sníh. Není snad ani třeba připomínat, že je zde zmíněno i pivo. Někde kolem 135 strany se můžete napít. Postavy Felixe, Vincence, Waltra a Klaudie se mi začínají zavrtávat pod kůži a žerou mě zevnitř. Malá ochutnávka: Felix Jonáš zastavil auto. „Jdu s nimi hodit řeč“. Klaudie, pojď se mnou. Proč Klaudie? Ohradil se Vincenc. Protože s ní budeme vypadat jako normální pár na dovolené. S tebou a Waltrem jako skupina homosexuálních psychopatů.... Znovu musím napsat, jak se příběh rychle čte. Pan spisovatel Jiří Pavlovský se nezdržuje nudným tlacháním a své postavy neustále postrkuje do finále. Furt se něco děje, příběh nemá nudná místa a naopak přibilo akce, již zmíněné krve a i několik postav navíc se krásně zaplete do přehledného zmatku. CITÁT - Tenhle les byl evidentně satanista. Do profilu mistra Pavlovského jsem nenávratně pohřbil několik citátů. Pokud bude série pokračovat tímto směrem, máme se na co těšit. Já tedy jo, a už čtu další příběh, který dostal název „Kruté stroje“ a napsal jej Ondřej S. Nečas.

„Háá!“ Zařval nadšeně Vincenc a provedl kop s otočkou. Ukopnutá hlava jen těsně minula tu Felixovu a dopadla do řádky mezi hroby. „Gól!“ Jasně že to není bůhvíjaké veledílo, ale já poté, co jsem nechala vybublat na povrch svou úchylnou stránku bažící po zvrhlém černočerném humoru, si nad podobnými dílky parádně vyčistím hlavu. Neřeším, nepřepínám, jen se nechám unášet a královsky se u toho bavím. Druhý díl přímo navazuje na první, a ačkoli se naše magické komando vlastně celou dobu nehne z jednoho zapadákova, nenudí. Přečteno za jeden večer a určitě se pustím i do pokračování, protože mě celkem zajímá, jak se s rozehranou partií popasuje jiný autor. :o)