Kladivo na čaroděje 2 Město mrtvých

Život je výrobek určený k promarnění, nakonec po vás stejně nic nezbude a budete zapomenutý. Jenom další jméno na náhrobku....... Toto je pokračování knihy „Magie pro každého“ Felix a jeho parta jdou po stopě pohřbeného muže. Jejich cesta je zavede až do vesnice, pardon, městečka, které není na žádné mapě Čech. Opět velmi povedený příběh, plný černého humoru, ironie, smrti, démonů, chodících mrtvol a ještě mnohem víc. Brutalita stoupá a krev přetéká. Naprosto nádherná je scéna s kombajnem – to jsem tleskal. V příběhu je opět plno odkazů na české legendy, herce, hudbu a na známá rčení ještě známějších lidí. …........Nejezte žlutý sníh. Není snad ani třeba připomínat, že je zde zmíněno i pivo. Někde kolem 135 strany se můžete napít. Postavy Felixe, Vincence, Waltra a Klaudie se mi začínají zavrtávat pod kůži a žerou mě zevnitř. Malá ochutnávka: Felix Jonáš zastavil auto. „Jdu s nimi hodit řeč“. Klaudie, pojď se mnou. Proč Klaudie? Ohradil se Vincenc. Protože s ní budeme vypadat jako normální pár na dovolené. S tebou a Waltrem jako skupina homosexuálních psychopatů.... Znovu musím napsat, jak se příběh rychle čte. Pan spisovatel Jiří Pavlovský se nezdržuje nudným tlacháním a své postavy neustále postrkuje do finále. Furt se něco děje, příběh nemá nudná místa a naopak přibilo akce, již zmíněné krve a i několik postav navíc se krásně zaplete do přehledného zmatku. CITÁT - Tenhle les byl evidentně satanista. Do profilu mistra Pavlovského jsem nenávratně pohřbil několik citátů. Pokud bude série pokračovat tímto směrem, máme se na co těšit. Já tedy jo, a už čtu další příběh, který dostal název „Kruté stroje“ a napsal jej Ondřej S. Nečas.

„Nikdy neřeknu ne plánu, ve kterém figuruje spousta výbušnin.“ Felix, Klaudie, Walter i Vincenc možná nejsou úplně normální, ale to je v našem současném světě poměrně běžné. Důležité je, že i když svým jednáním sem tam způsobí nějakou tu katastrofu, motivace mají primárně kladné. Jejich pochybná detektivní kancelář dostává nejhorší možné zakázky, kterých by se jiní nedotkli ani násadou od koštěte. A oni ty problémy skutečně řeší. Lépe řečeno zašlapou je do země. Když to nepomůže, šlapou po nich prostě tak dlouho, dokud konečně nezdechnou. Průvodním znakem druhého dílu je jeho nepředvídatelnost. I když přímo navazuje na jedničku, rozvržením zápletky se od ní zcela odlišuje. Na nějaké vyšetřování tentokrát Jiří Pavlovský rezignoval, a důležitější se pro něj stává pustit žilou co největšímu počtu zombíků. Pozadu přitom nezůstává ve zběsilých akčních scénách, ani v silně nekorektním humoru, který je pro jeho tvorbu příznačný. Kulisy malebné české vesničky tomu pak dodávají makabrózní šmrnc.