Kladivo na čaroděje 4 Sonáta pro Azazela

Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky - koho zavoláte? Tým Felixe Jonáše určitě NE!!! Neberte nám naše bobry! Tohle je tak trochu jiný příběh. Není tak akční. Je to spíše pomalá thrillerová záležitost s prvky lekaček, mrtvol a humoru. Škoda, že humoru je málo. Jak tak znám díla mistra Dušana Fabiana, vím, že by se rád rozjel. Bohužel, tento příběh je už rozjetý ve své kolejnici a druhého „Živého mě nedostanou“ z toho udělat nemohl. V některých pasážích je cítit, jak by spisovatel moc chtěl, ale je omezovaný základní osnovou. Například scéna s modráskama, Gargamelem a jeho kocourem přímo volala po jednostránkovém rozboru plném slz ze smíchu. Protože se příběh odehrává v jednom domě (Archeologický ústav v Nitře) a hlavní postava je poslíček s pizzou, evokuje mi to Kingovo „Dům v růžích“, akorát tu umírá o hodně víc lidí, než v Kingovo díle. Malá ochutnávka: Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi, pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem -, vyrazili do tmy. Dušan D. Fabian tu pracuje jen se dvěma základníma postavama a k nim přidal dalších osm až deset (někdy jsem si nebyl jistý počtem) lidí, kteří si žijou (umírají) svým životem (smrtí). Druhé dvě postavy mají jen málo prostoru a jsou tu hozené do pozadí. (Koncert Kabátů) Nedám však pět hvězd. Příběh pěkně začíná a už jen myšlenka zpětného děje je dobrá, jenže moc dlouho nevydrží a následuje střední část příběhu, která je sem tam i trochu nudná. Finále je však luxusní a čtenář i oželí ten nedostatek potencionálního humoru, který by mohl být, leč není. Je tu jeden oslí můstek, který se mi zdál dost závažný a nedovysvětlený (vajíčko). Tato situace se mi zdála poněkud nezdařilá. A navíc myšlenka nebo spíš oznámení, že komunismus stvořilo samo Peklo, se mi zdálo poněkud přehnané. Dá se říci, že pár rozporů s mým myšlenkovým cítěním vedlo k rozhodnutí, že dám jen čtyři hvězdy a uvažoval jsem i o třech. Čeští ptáci = národní bohatství. Nějak jsem opomněl napsat a zmínit se o kresbách na obálce. Všechny je má na svědomí Lubomír Kupčík. Nutno dodat, že jsou magické, impozantní a očím lahodící. Některé jsou krvavé, některé komiksové a vesměs jsou to dobré kresby. Jen zatím jedna se mi moc nelíbila a to je kresba ke druhému příběhu nazvanému „Město mrtvých“. Ta se moc nepovedla. CITÁT - Na co sáhl, z toho se Peklo mohlo posrat. Z Nitranského Archeologického ústavu jsem uzmul „několko“ citátů a vložil je D.D.F. na profil.

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém - tedy kladivem... Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s polovinou obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak šikovně vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra - to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

Další nové jméno v autorské řadě a zase výborné. D. F. Fabian naskočil do rozjetého vlaku, pevně se chopil řízení a pokračuje dál v nastaveném kurzu i rychlosti. Atmosféra byla tentokrát možná trochu více hororová než u předchozích dílů, ale to vůbec není na škodu. Nejdřív mě trochu mrzelo, že autor z příběhu vynechal Waltra a mého oblíbence Vincence. Ale bohatě mi to vynahradil na těch několika málo stranách, kde naprosto skvěle vylíčil, jak si oba nevyužití členové týmu na návrh Klaudie v rámci „utužování vztahů na pracovišti“ :o) společně vyšli na kulturní akci. Válela jsem se smíchy. Waltrova a Vincencova společná návštěva baletu v Národním divadle a následně koncertu Kabátů je jednoznačně nejlepší část tohoto dílu. Kdybych mohla, tak bych těm sedmi stranám dala deset hvězd. :o) „Když ale uprostřed scény, kde mladý Phoebus truchlil nad tělem své tragicky zesnulé lásky, Vincenc [...] do ticha zařval ‚Vojeď ji, dokud je teplá!‘, Waltr vstal a na protest odešel ze sálu.“

Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky - koho zavoláte? Tým Felixe Jonáše určitě NE!!! Neberte nám naše bobry! Tohle je tak trochu jiný příběh. Není tak akční. Je to spíše pomalá thrillerová záležitost s prvky lekaček, mrtvol a humoru. Škoda, že humoru je málo. Jak tak znám díla mistra Dušana Fabiana, vím, že by se rád rozjel. Bohužel, tento příběh je už rozjetý ve své kolejnici a druhého „Živého mě nedostanou“ z toho udělat nemohl. V některých pasážích je cítit, jak by spisovatel moc chtěl, ale je omezovaný základní osnovou. Například scéna s modráskama, Gargamelem a jeho kocourem přímo volala po jednostránkovém rozboru plném slz ze smíchu. Protože se příběh odehrává v jednom domě (Archeologický ústav v Nitře) a hlavní postava je poslíček s pizzou, evokuje mi to Kingovo „Dům v růžích“, akorát tu umírá o hodně víc lidí, než v Kingovo díle. Malá ochutnávka: Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi, pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem -, vyrazili do tmy. Dušan D. Fabian tu pracuje jen se dvěma základníma postavama a k nim přidal dalších osm až deset (někdy jsem si nebyl jistý počtem) lidí, kteří si žijou (umírají) svým životem (smrtí). Druhé dvě postavy mají jen málo prostoru a jsou tu hozené do pozadí. (Koncert Kabátů) Nedám však pět hvězd. Příběh pěkně začíná a už jen myšlenka zpětného děje je dobrá, jenže moc dlouho nevydrží a následuje střední část příběhu, která je sem tam i trochu nudná. Finále je však luxusní a čtenář i oželí ten nedostatek potencionálního humoru, který by mohl být, leč není. Je tu jeden oslí můstek, který se mi zdál dost závažný a nedovysvětlený (vajíčko). Tato situace se mi zdála poněkud nezdařilá. A navíc myšlenka nebo spíš oznámení, že komunismus stvořilo samo Peklo, se mi zdálo poněkud přehnané. Dá se říci, že pár rozporů s mým myšlenkovým cítěním vedlo k rozhodnutí, že dám jen čtyři hvězdy a uvažoval jsem i o třech. Čeští ptáci = národní bohatství. Nějak jsem opomněl napsat a zmínit se o kresbách na obálce. Všechny je má na svědomí Lubomír Kupčík. Nutno dodat, že jsou magické, impozantní a očím lahodící. Některé jsou krvavé, některé komiksové a vesměs jsou to dobré kresby. Jen zatím jedna se mi moc nelíbila a to je kresba ke druhému příběhu nazvanému „Město mrtvých“. Ta se moc nepovedla. CITÁT - Na co sáhl, z toho se Peklo mohlo posrat. Z Nitranského Archeologického ústavu jsem uzmul „několko“ citátů a vložil je D.D.F. na profil.

V budově slovenského archeologického ústavu je magicky uzavřena skupina lidí. Sešli se zde pod příslibem dražby významného starobylého předmětu a teď jsou postupně vybíjeni krvelačným démonem, který jako by vypadl z legendy o Nitranském katu. Naštěstí je na místě Felix Jonáš a jeho kolegyně Klaudie, aby situaci vyřešili po svém - tedy kladivem... Košický rodák Dušan D. Fabinan vsadil na přímočarou zápletku a tenhle tip mu vyšel se vším všudy. Holt, píšeme-li brakovou literaturu, není třeba se rozepisovat na stovky stran a složitě překombinovávat zápletku. Na rozdíl od předchozích tří knih navíc pracuje pouze s polovinou obávaného týmu paranormálních vyšetřovatelů, ovšem tohle zkrouhnutí protagonistů rozhodně nepřináší méně zábavy. Spíše naopak, protože autor se tak šikovně vyhnul nechtěnému kopírování událostí minulých, aniž by se přitom zcela vymykal stanoveným pravidlům. Humor, akce, sympatické postavy a hororová atmosféra - to jsou klady téhle série a nic víc v tom nemá smysl hledat.

Další nové jméno v autorské řadě a zase výborné. D. F. Fabian naskočil do rozjetého vlaku, pevně se chopil řízení a pokračuje dál v nastaveném kurzu i rychlosti. Atmosféra byla tentokrát možná trochu více hororová než u předchozích dílů, ale to vůbec není na škodu. Nejdřív mě trochu mrzelo, že autor z příběhu vynechal Waltra a mého oblíbence Vincence. Ale bohatě mi to vynahradil na těch několika málo stranách, kde naprosto skvěle vylíčil, jak si oba nevyužití členové týmu na návrh Klaudie v rámci „utužování vztahů na pracovišti“ :o) společně vyšli na kulturní akci. Válela jsem se smíchy. Waltrova a Vincencova společná návštěva baletu v Národním divadle a následně koncertu Kabátů je jednoznačně nejlepší část tohoto dílu. Kdybych mohla, tak bych těm sedmi stranám dala deset hvězd. :o) „Když ale uprostřed scény, kde mladý Phoebus truchlil nad tělem své tragicky zesnulé lásky, Vincenc [...] do ticha zařval ‚Vojeď ji, dokud je teplá!‘, Waltr vstal a na protest odešel ze sálu.“