Když jsme byli sirotci

Hlavní hrdina románu si postupně vybavuje vzpomínky na svůj předešlý život, zejména pak na své rané dětství prožité v Šanghaji. Tak jako jsme již u Ishigura zvyklí, vypravěč je poněkud nespolehlivý a jeho paměť ne vždy "sloní". Popisované události jsou tak spíše směsicí reality a její upravené verze, kterou protagonista příběhu prezentuje. Snaží se přitom vytvářet iluze o idylickém bezstarostném dětství ve společnosti japonského přítele. Náhlé záhadné zmizení obou rodičů vede hlavní postavu románu, již coby renomovaného anglického detektiva, k pátrání na místech svého dětství. Příběh se začíná odvíjet jen pozvolna, v závěru však graduje a je velmi dramatický, což je v nemalé míře zásluhou tehdejšího vojenského konfliktu v Číně třicátých let. Zpočátku mě kniha příliš nezaujala, postupně si ale získala mé sympatie. Oceňuji především vytříbený autorův styl (samozřejmě i díky kvalitnímu českému překladu). Příběh, i když se někomu může zdát banální, nastoluje celou řadu otázek k zamyšlení. Historické souvislosti mě také přiměly k hlubšímu seznámeni se s japonským militarismem.

Tento Ishigurov román ma miestami bavil o niečo viac než jeho známejší a čitateľsky obľúbenejší Neopouštěj mě. Podobne ako v Neopouštěj mě, čitateľ je spočiatku plný neistoty a pochybností čo tvorí jadro príbehu a kam to celé smeruje, čo asi bude typický rys všetkých, resp. väčšiny jeho kníh. Román je rozdelený na niekoľko častí, datovaných rokmi, väčšinu textu však navzdory datovaniu tvorí retrospektívny pohľad do minulosti. Nitky príbehu sa postupne rozpletajú, avšak často krát len v náznakoch, nepatrne, prostredníctvom šikovne umiestnených zdanlivo nenápadných a banálnych viet, takže Ishigurovi sa pomerne dlho darí udržiavať napätie. Navyše, okolo všetkých postáv, či už ide o Christophera, jeho rodičov, Akiru, Sarah, Jeniffer, alebo Philipa sa vznáša príchuť niečoho tajomného. Christopherove výlety do minulosti sú však miestami trochu zdĺhavé, niektoré pasáže pôsobia nadbytočne. Ishigurovi trvá celých sto strán, kým sa aspoň okrajovo dostane k podstate príbehu, čo je na ledva 280 stranovú knihu pomerne dosť. Nemilým prekvapením pre mňa bolo rozuzlenie príbehu. Toľké napínanie mi prišlo neúmerné relatívne jednoduchej zápletke. Jednou vetou: skvelý začiatok, slabší záver.