Jiný TGM

Kosatíkův životopis se čte jako román. I díky tomu, že Masarykův příběh je prostě strhující od začátku až do konce. Oceňuji zasazení do kontextu doby, nebo spíš dob - Masarykův dlouhý život pokrývá dlouhou výseč novodobých dějin, od půlky 19. století do nástupu nacismu, které velmi brzy začal sám ovlivňovat. A to Kosatík reflektuje a vše pečlivě objasňuje. První půlka o životě před válkou mi sedla více, je chronologičtější, opravdu jako román. Události válečné a poválečné jsou událostmi a "kontextem" až přehlcené a více o Masarykově republice než o jeho osobnosti. Vytknout by se dala občasná schématičnost (o některých tématech bych se rád dozvěděl víc), o TGM by se dala v klidu napsat trilogie jako teď vyšla o Kafkovi. Ale dopodrobna popsat všechny detaily Masarykova života asi nebyl Kosatíkův cíl. Nabízí svižné dílo, které ukazuje Masaryka v novém světle a klade si mnoho provokativních otázek. Prostě Masaryk-člověk pro jednadvacáté století. Nad Masarykem ale přese všechny nedostatky v knize popsané hůl nelámu. Pořád si myslím, že má náš národ obrovské štěstí zrovna na tak pozitivní zakladatelskou postavu s ideály, na které se dá navázat. Že byl příšerný otec, to už je asi vedlejší. Nicméně kdybych četl Čapkovy Hovory s TGM dnes, díval bych se na ně určitě jinak. A do budoucna si je znovu přečtu rád; nebo něco jiného - Kosatík dává na konci k dispozici vyčerpávající masarykovskou literaturu se stručným komentářem.

Jednoznačně jedna z nejlepších knih historie faktu a pana Kosatíka též (i když všechny jeho knihy hodnotím vysoce). Celou dobu čtení mi běželo hlavou jakou komunisti prokázali „tatíčkovi“ službu, že ho zakazovali a tím nám dovolili, abychom si ho tak zidealizovali. A ono ho bylo taky dost. Ostatně jako každého politika a veřejně činného člověka. Chvílemi se mi zdálo, že byl spíše „bořitel“ než stavitel a sjednotitel. Co se týče soukromého života, tak je obdivuhodná postava jeho ženy Charloty, která ač z poměrně bohaté rodiny odchází v té době s naprostým „nýmandem“ (který si ještě řekne o bohaté věno) do zámoří a veškerý svůj život zcela podrobí Masarykovým ambicím (aniž by se z ní stala puťka domácí) a v jeho činnosti to bezvýhradně podporuje . Moc bych stála o její životopis stejně pravdivě zpracovaný! Jsem z generace, která v mládí politiku jako takovou vlastně nepoznala, protože vláda jedné strany to znemožňovala. Možná i odtud plyne dnešní určité rozčarování z politiků, různých demokratických i nedemokratických „úletů“ a ne vždy morálních střetů. A hle – ono to zde bylo vždy – i v té opěvované první republice: ješitní hašteřiví a sebestřední chlapíci uzavírající přátelství (koalice) na život a na smrt a najednou očerňující se, rozcházející a „do smrti“ spolu nepromluvivší, přecházení od partaje k partaji, změny názorů, ideologií, boje o akademické banality…. Je to pro mne svým způsobem úlevné zjištění. Kosatíkův pohled na Masaryka považuji za pravdivý a poctivý. A díky za to!