Jako sama smrt

"Ranní vysráni nečisté duchy z těla vyhání.. Tak, jak zaslouží, prdelí rovnou ven!" Výborný príbeh. Dlho som sa tak nebavil. Väzni utekajúci zo svojho väzenia, no netušia, že sú len návnadou v úplne inej hre, medzi korisťou a lovcom. Vývrženec bol boží, dlho som sa s tak dobrý a skazeným záporákom nestretol. Väzni sú tiež dobrým spestrením knihy. Autor nám postupne servíruje príbehy jednotlivcov a dokonca sa nám autor snaží nahovoriť, že sú nevinný, hlavne príbeh Isi ma prekvapil. Kniha je podobná Abercrombiho Prvého zákona, tak tiež sa autor s čitatelom hrá. Odporúčam fanúšikom temných fantasy. Určite si vyhľadám ďaľšie knihy Jakuba Honzu.

„U Bohů, abyste se neposrali. Vždyť je to ta nejpřirozenější věc. A zdravá. Ranní vysrání nečisté duchy z těla vyhání. Tak, jak zaslouží, prdelí rovnou ven.“ Podle tříhvězdičkového hodnocení jste asi pochopili, že mi tohle moc nesedlo. Což o to, o krev tu není nouze. Brutální zabíjení, vyrvaná střeva z břich, gore scény jedna za druhou. Ale to je asi tak vše. Každej tu jen zabíjí. Uprchlíci, Vyvrženci, Lovec, i ti, které cestou potkávají. Trpí tu vlastně každý. Jenže, mě to nestačí, chtěl jsem něco smysluplnějšího a ne jen cestu tam a při tý cestě aby teklo co nejvíc krve. Neměl jsem komu fandit. Jo, jednomu jsem „skoro“ mohl fandit. Nathaniel, ale ten zas moc prostoru neměl a když jo, tak jen zabíjel. Prostě je to moc monotonní. Malá ochutnávka: „Nechte ji být!“ Všichni tři se otočili za tichým hlasem. Sotva dva sáhy od nich stál Stefan. Ruce měl spuštěné podél těla. Celou scénu si měřil klidným pohledem a tvář měl prázdnou, prostou všech emocí. I jeho tichý hlas byl nezúčasněný. Možná proto všechny zmrazil na místě. „Mám toho dost.“ Wargan od sebe dívku odstrčil, až upadla do trávy. „Teď ti ukážu, že se nemáš hned do všeho srát jako nějakej podělanej hrdina!“ Čepel krátkého meče vylétla z pochvy jako blesk . . . Vím, že cesta má cíl, ale kdo a v jakém stavu tam dojde, mě tak nějak v půlce přestalo zajímat. Dočetl jsem to, vychutnal si krvavé scény (u některých se i zvedá žaludek), ale konec jsem neocenil. Přišel jsem na to, že knihy s Nathanielem jsou krvavé a bez špetky humoru, kdežto série ze Strašákem má také gore scény, ale je v tom alespoň humor na odlehčení. Oceňuji, že v tom má pan spisovatel jasno a vytyčil každému hrdinovi jeho cestu. Doporučuji těm, kteří mají v oblibě brutální krvavé scény. Citát: Společné mlčení někdy spojuje mnohem víc než večer strávený tlacháním nad korbely.