Hvězda mého života

„Něco není v pořádku“ Jemně zavrtěl hlavou. „Nevím. Možná. Uvidíme.“ Proč jí nevytáhnete? Vždyť je úplně hotová!“ „Možná že je, možná není. Ona si sama řekne.“ Když jsem četl „Měsíc mého života“ a posléze „Reparátora“, říkal jsem si, kam ten pan spisovatel spěchá? Teprve „Rock mého života“ se trochu ustálilo a sledovalo samostatný příběh. Ale až teprve ve „Hvězdě mého života“ se konečně dozvíme, jak Jakub Nedomý k Dědkovi Čuchákovi přišel. A také, jak Čuchák přišel k Čuchákovi. Tady je to celé pěkně od počátků jejich přátelství a spolupráci. Prostě všechny ty okolnosti, které tvoří podstatu příběhů z Arkádie. Malá ochutnávka: Co si takovej Polák myslí, že se rozsypu, když uslyším, že mě prokleje? I když, na druhou stranu, být prokletej od Poláka, to už je něco. To člověk jede do pekla jak namydlenej, a ani nemusí čekat na smrt. Snad nejakčnější, nejzajímavější a nejbrutálnější je v příběhu duo Alice – Viktor. Jejich eskapády a zabíjení snad nezná hranic. I když on se ani Jakub Nedomý neztratí. Jeho průjezd ochrannou stěnou je taky pěkně šílená jízda. Jinak je příběh snad nejlepší z těch čtyřech knih, co jsem zatím četl. Bavil jsem se, smál jsem se i se někdy divil, co všechno se dá vymyslet. Například proměna v Čucháka mě docela dostala. Je to prostě povedené dobrodružství a už se pomalu připravuju na další příběh. Citát: Nikdo není dokonalý, ani Třpyt rosy. PS – V příběhu je strašný kiks. Jedná se o převrácené vozidlo. Nemohou jej dostat zpět na kola, ale najednou jim hrozí nebezpečí, tak do auta nasednou a ujedou . . . jak jen dostali vůz na kola nám pan spisovatel neobjasnil.

Mám Kubu Nedomého a Dědka Čucháka, starožitníky a dobrodruhy všeho druhu, nejraději ze všech postav Ondřeje Neffa. Možná proto, že nejde o tak úplně dokonalou dvojici hrdinů, ovšem značnou část mého zájmu patří především autorově důmyslně sehrané historii budoucnosti kolonizace Měsíce. Co román, to jiný svět, zároveň to však do sebe všechno hezky zapadá a postupně synchronizuje, až by jeden věřil, že právě takhle se píší dějiny. Přitom si spisovatel vůbec na nic nehraje, jen vesele pracuje s kulisami, které má po ruce a přizpůsobuje je událostem, jež buď aktuálně hýbou světem, nebo alespoň v lidech dlouhodobě rezonují. Hvězda mého života patří do toho ranku příběhů, které pro nikdy neutuchající dobrodružnou linku nemají prostor něco sáhodlouze komentovat, což s povděkem kvituji. A i když bych měl vůči zápletce pár výhrad - především kvůli tomu, že působí jako sloučenina dvou samostatných celků - užil jsem si tohle prvotní seznamovací setkání hlavních protagonistů Arkádie se vším všudy.