Hvězda mého života

„Něco není v pořádku“ Jemně zavrtěl hlavou. „Nevím. Možná. Uvidíme.“ Proč jí nevytáhnete? Vždyť je úplně hotová!“ „Možná že je, možná není. Ona si sama řekne.“ Když jsem četl „Měsíc mého života“ a posléze „Reparátora“, říkal jsem si, kam ten pan spisovatel spěchá? Teprve „Rock mého života“ se trochu ustálilo a sledovalo samostatný příběh. Ale až teprve ve „Hvězdě mého života“ se konečně dozvíme, jak Jakub Nedomý k Dědkovi Čuchákovi přišel. A také, jak Čuchák přišel k Čuchákovi. Tady je to celé pěkně od počátků jejich přátelství a spolupráci. Prostě všechny ty okolnosti, které tvoří podstatu příběhů z Arkádie. Malá ochutnávka: Co si takovej Polák myslí, že se rozsypu, když uslyším, že mě prokleje? I když, na druhou stranu, být prokletej od Poláka, to už je něco. To člověk jede do pekla jak namydlenej, a ani nemusí čekat na smrt. Snad nejakčnější, nejzajímavější a nejbrutálnější je v příběhu duo Alice – Viktor. Jejich eskapády a zabíjení snad nezná hranic. I když on se ani Jakub Nedomý neztratí. Jeho průjezd ochrannou stěnou je taky pěkně šílená jízda. Jinak je příběh snad nejlepší z těch čtyřech knih, co jsem zatím četl. Bavil jsem se, smál jsem se i se někdy divil, co všechno se dá vymyslet. Například proměna v Čucháka mě docela dostala. Je to prostě povedené dobrodružství a už se pomalu připravuju na další příběh. Citát: Nikdo není dokonalý, ani Třpyt rosy. PS – V příběhu je strašný kiks. Jedná se o převrácené vozidlo. Nemohou jej dostat zpět na kola, ale najednou jim hrozí nebezpečí, tak do auta nasednou a ujedou . . . jak jen dostali vůz na kola nám pan spisovatel neobjasnil.

V počtu hvězd pro Hvězdu jsem asi dost neobjektivní, protože ačkoliv se děj tentokrát dost vleče, tak je to pořád nálož dokonalejch hlášek a můj milovanej Neffík. Takže čtyři pro Neffa mého života.