Ultimus

„Náš plán se nemění. Jenom se trochu komplikuje. Nepotřebuju žádné elementy, abych viděl, že to dobře dopadne.“ Ultimus je další příběh ze světa „Arkádie“, respektive ze života na Měsíci. A protože je „Ultimus“ nápravné vězeňské zařízení, myslel jsem si, že to je ten velký nevysvětlený časový úsek, na který narazíte v knize „Rock mého života“. Ne, není. Jakoby na něj pan spisovatel zapomněl. Tak jsme sice na Ultimusu NZ, ale v jiném časovém období. Tak že něco málo na vysvětlení, ať nepropadnete očekávání vysvětlení jiných událostí. A ať se z toho ne . . . Hu. Citát: Kdo je roztavený nezlobí. Příběh je opět prošpikován spoustou technických „vymožeností“ jejichž názvy mi mnohokrát vůbec nic neřekly a ani jsem si nedokázal představit, co dělají nebo spíš, jak to dělají. A představit si je vizuálně byl také docela problém. A když už jsem u těch „záporů“ musím upozornit, že v příběhu je jedna velmi osudová a dost důležitá nelogičnost. Jako by pan spisovatel zapomněl, co napsal v jiné kapitole, a v dalším běhu událostí si protiřečí. Událost nebudu dále vysvětlovat, ať neprozradím děj. Jen si postěžuji, že nebýt této „události“ příběh by se vyvíjel jiným směrem. A tady je asi zakopaný ten pes . . . Čuchák. Citát: Zase ty tvoje zbytečné otázky. Všechno, co Dědek ví, je jisté. Tak a teď klady. Nedomého a hlavně Čuchákovo hlášky má asi každý rád. Nikdo pak ani neřeší, že jsou někdy úplně mimo kontext, ale potěší, pobaví a čtenář se uvolní a zasměje. Příběh celkem rychle plyne a nenajdete tu nějaká zvlášť nudná místa. Geniálně je vyřešená strava všech vězňů a „bachařů“ na Ultimusu. Tohle byla skvělá myšlenka. Zvláštní mi však přijde vztah Nedomý & Čuchák a kapitán Mantela. Ovšem funguje, i když mnohdy skřípe. Kecy, které pak vždycky po akci má Kuba Nedomý už čtenář ignoruje, protože ví, že v dalším příběhu se stane skoro to samé. Citát: Máma mi vždycky říkala: Nevrtej se v tom a žer! V tomto příběhu najdete tuším tři odkazy na povídky, to aby jste byli v obraze, kdo je ta nebo ta postava a nebo z jakého příběhu je událost, která se děje. Problém je však v tom, že všechny povídky jsou v antologii „Hu! Povídky Dědka Čucháka“, která však vyšla až rok po Ultimusu. Vědět to dřív, tak si nejdříve přečtu tuto antologii a pak teprve Ultimus. Přeci jenom pořádek musí být . . . Hu. No a tak mě teď čekají právě tyto povídky. Ultimus je, skoro se mi chce říci, „průměrný“, ale je to vlastně skvělé dobrodružství, které za to stojí. Citát: Kdo je roztavený nezlobí.

Hu! Ale jo. Docela dobrý. Kdysi jsem od O. Nefa přečetl několik knih a bavily mně dost (včetně povídek či románu z Arkádie - Měsíc mého života, myslím). Teď mám rád především Neffovy úvodníky na Neviditelném psovi. Od Ultimu jsem čekal možná malinko víc (i když ne samozřejmě žádnou hlubokou literaturu), ale pobavilo mě to. Poukazování na nešvary a trendy dneška je docela trefné.