Pavla Kosatíka nelze vnímat jako historika, který vám řekne, jak přesně to vlastně tenkrát doopravdy bylo, nýbrž jako spisovatele, který na základě určitého množství faktů dává dohromady víceméně svévolný výklad historie. Ten není tím konečným pravým poznáním, nýbrž jiným úhlem pohledu, alternativní (k té, co si nosíme v hlavách) historickou realitou. Tu pravdě nejpodobnější si už musíme stvořit sami. Karel Čapek pochopitelně nebyl servilním chudinkou, Masarykem okázale ignorovaným. Kosatík vlastně jen velice letmo připomene, že šlo o mimořádného spisovatele, respektovaného největšími autory (G. B. Shaw, H. G. Wells, ad.) své doby, zcela pak ignoruje skutečnost, že TGM Čapka sám navštěvoval. Přesto jsou Hovory s TGM dobrou konverzačkou, dotýkající se (snad až příliš letmo) těch nejzávažnějších témat. Hlavními hrdiny jsou dva pánové v určitých rysech připomínající našeho prvního prezidenta a jednoho slavného literáta.

Asi si budu muset přečíst Hovory s TGM od Čapka, abych zjistil, nakolik se charakteristiky TGM liší u jeho současníka a dnešního historika-spisovatele. O TGM je známo, že byl náročný k sobě, ale i k ostatním, rodinu nevyjímaje. Ale TGM podaný Pavlem Kosatíkem v některých chvílích vypadá jako mnohem větší šmejd, než za jakého ho dokonce i já pokládám. Ta osobní linka mi tam moc neseděla, možná ve filmu to nepůsobí tak nepatřičně, ale v knižním podání mi to přišlo jako něco navíc. Za mě prostě průměr.