Holomráz

Trilogie Wolrich & spol. byla kupodivu jen klasickým průměrem, možná lehkým nadprůměrem. Zato bonusové povídky vylepšily celkové hodnocení této knihy až na 80% Mě osobně Wolrich moc nesedl, hlavně svým jednáním a svým pohledem na svět - prostě mi to nesedlo. U dalších povídek jsem se křenil jak křen.

Od Koprivu moja premiera a musim uznat klobuk dole. Sice mi vadil trosku charakter hlavnej postavy, ale aj taky zaporak ,ako hlavna postava, nie je zla. Tesim sa na dalsie diela.

Byla jsem zvědavá, kam (a jestli vůbec) se autor se svou tvorbou pohnul. Nic proti Kopřivovým předchozím akčním vraždírnám, byly zábavně ujeté, ale "Holomráz" jej v mých očích přece jen pozvedl na vyšší spisovatelský level. Tyto ne zcela tradiční fantasy příběhy postrádají obvyklá hrdinská klišé, případně je zpracovávají podstatně cyničtějším způsobem. Jistě, existuje více knih s podobným antiheroickým přístupem, ovšem ne každá v sobě má dostatečnou nadsázku i hloubku, svérázné dialogy a spád bez zbytečné vaty. Wolrich je výborná postava a vůbec bych se nezlobila, kdyby se množství povídek s ním a o něm rozrostlo. Nedá se říct, že bych si tohoto pragmatického podvodníka, zloděje a sebestředného hajzla vyloženě oblíbila, naživo bych ho potkat nechtěla, rozhodně jsem ho však chápala. Všechny ty duševní pochody, sarkastické poznámky, trefná přirovnání a dobré postřehy... užívala jsem si to víc než děj samotný (ten byl samozřejmě v každé povídce taky fajn, ale bez osobnosti Wolricha by šlo o poloviční zážitek). V prvním příběhu "Idol" se podíváme do čtenářsky atraktivních prostor sirotčince, budeme svědky toho nejdůležitějšího, co zformovalo charakter hlavního nehrdiny (povídku jsem ohodnotila 85%). Poté se přeneseme o nějaké čtvrtstoletí dál a staneme se svědkem honičky za "Bednou", za záchranou života oblíbené asistentky. Hodně akce a málo přesahu, ovšem četlo se to výborně (75%). Třetí povídka je majstrštyk - z Wolricha je slavný, bohatý, životem unavený šedesátník a čeká na něj největší, nejnáročnější představení jeho života, když je vmanévrován do bitvy proti nepřátelské armádě (95%). Ani k zbývajícím třem Kopřivovým povídkám nemám vážnější výhrady, byť nejsou z Wolrichova světa. "Tajnější než ilumináti, mocnější než zednáři" jsou zábavným pohledem do zákulisí vysoké politiky a zároveň zamyšlením nad dětskou duší (75%). "Den, kdy zemřel Richard Stark" v první polovině až tak nebaví, ovšem jakmile autor prozradí pointu, je to síla - znepokojivá a nepříjemná (70%). "Literární bomba roku" je krátká, poměrně zajímavá hříčka (65%). Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží i povedený doslov, vtipný a poctivý rozbor autorova díla. Na knížku jsem potřebovala dva večery a opravdu se těším, s čím Štěpán Kopřiva přijde příště, "Holomrazem" si nastavil laťku dost vysoko.

Trilogie Wolrich & spol. byla kupodivu jen klasickým průměrem, možná lehkým nadprůměrem. Zato bonusové povídky vylepšily celkové hodnocení této knihy až na 80% Mě osobně Wolrich moc nesedl, hlavně svým jednáním a svým pohledem na svět - prostě mi to nesedlo. U dalších povídek jsem se křenil jak křen.

Od Koprivu moja premiera a musim uznat klobuk dole. Sice mi vadil trosku charakter hlavnej postavy, ale aj taky zaporak ,ako hlavna postava, nie je zla. Tesim sa na dalsie diela.

Byla jsem zvědavá, kam (a jestli vůbec) se autor se svou tvorbou pohnul. Nic proti Kopřivovým předchozím akčním vraždírnám, byly zábavně ujeté, ale "Holomráz" jej v mých očích přece jen pozvedl na vyšší spisovatelský level. Tyto ne zcela tradiční fantasy příběhy postrádají obvyklá hrdinská klišé, případně je zpracovávají podstatně cyničtějším způsobem. Jistě, existuje více knih s podobným antiheroickým přístupem, ovšem ne každá v sobě má dostatečnou nadsázku i hloubku, svérázné dialogy a spád bez zbytečné vaty. Wolrich je výborná postava a vůbec bych se nezlobila, kdyby se množství povídek s ním a o něm rozrostlo. Nedá se říct, že bych si tohoto pragmatického podvodníka, zloděje a sebestředného hajzla vyloženě oblíbila, naživo bych ho potkat nechtěla, rozhodně jsem ho však chápala. Všechny ty duševní pochody, sarkastické poznámky, trefná přirovnání a dobré postřehy... užívala jsem si to víc než děj samotný (ten byl samozřejmě v každé povídce taky fajn, ale bez osobnosti Wolricha by šlo o poloviční zážitek). V prvním příběhu "Idol" se podíváme do čtenářsky atraktivních prostor sirotčince, budeme svědky toho nejdůležitějšího, co zformovalo charakter hlavního nehrdiny (povídku jsem ohodnotila 85%). Poté se přeneseme o nějaké čtvrtstoletí dál a staneme se svědkem honičky za "Bednou", za záchranou života oblíbené asistentky. Hodně akce a málo přesahu, ovšem četlo se to výborně (75%). Třetí povídka je majstrštyk - z Wolricha je slavný, bohatý, životem unavený šedesátník a čeká na něj největší, nejnáročnější představení jeho života, když je vmanévrován do bitvy proti nepřátelské armádě (95%). Ani k zbývajícím třem Kopřivovým povídkám nemám vážnější výhrady, byť nejsou z Wolrichova světa. "Tajnější než ilumináti, mocnější než zednáři" jsou zábavným pohledem do zákulisí vysoké politiky a zároveň zamyšlením nad dětskou duší (75%). "Den, kdy zemřel Richard Stark" v první polovině až tak nebaví, ovšem jakmile autor prozradí pointu, je to síla - znepokojivá a nepříjemná (70%). "Literární bomba roku" je krátká, poměrně zajímavá hříčka (65%). Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží i povedený doslov, vtipný a poctivý rozbor autorova díla. Na knížku jsem potřebovala dva večery a opravdu se těším, s čím Štěpán Kopřiva přijde příště, "Holomrazem" si nastavil laťku dost vysoko.