Křížová palba

Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza a mrtvý byl pěkně oděný padesátník. Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser. Na kývajících se nohách oxfordky od Aldena. Ten se na to vyfikl, poznamenal Holub. Ve svém komentáři k románu Rychlopalba jsem projevil přání na další příběh z policejního prostředí a ono se to vyplnilo. Ba co víc, mě se to zdá o třídu lepší než první příběh. Pan spisovatel Štěpán Kopřiva už věděl do čeho jde a co jeho čtenář žádá. Proto přitvrdil, přidal propracovanější zápletku, víc akčních scén a nespočet ironických hlášek a výroků. Vybral jsem šestnáct citátů. Křížová palba je jedna z těch knih, kterou si časem určitě ještě párkrát přečtu. Citát: Žaludek už mi kručel tak hlasitě, že na mě v tramvaji vrčeli pudlové. Pro mě má, jak Rychlopalba tak Křížová palba, ještě jeden důležitý aspekt. V prostředí, ve kterém se oba příběhy odehrávají, já vlastně celý život žiju. Například, zde zmíněná kavárna Dekáda na Žertvách, je mojí oblíbenou destinací, pokud mám chuť na pivo z Černé hory, výškovou budovu Eliška, nejvyšší obytný dům v Praze, který má 24 pater, jsem jednou zdolával, ale věřte, že v patnáctém patře jsem dostal horskou nemoc a vrátil se raději do nížin, nebo Vietnamská prodejna na rohu Kovářské a Sokolovské – no, inu, prodavači říkáme Ivan, a skolo umět chesky ceski. Malá ochutnávka: Na rockových klubech jsem si vždycky cenil toho, jak důsledně se vás snaží odříznout od světa. Hlukové stěny vztyčené reprobednami, permanentní přítmí, alkohol, tráva, jedovatě fluorescenční barvy, aroma gitanek a poblitých záchodů. Doslova každý ze smyslů je blokován bariérou, jejímž úkolem je nepropustit zvenčí ani náznak reality. Možná si pamatujete na vibrující telefon a hlášku o Broučcích z Rychlopalby. Věřte, že i zde si pan spisovatel vzal na paškál pár pohádkových příběhů. Co mě nejvíc dostalo a rozesmálo byla průpovídka na Včelku Máju. To si přečíst dvakrát a nechcípnout smíchy, byl nadlidský výkon. Nebudu prozrazovat, ale tohle nezapomenu. Líbí se mi styl vyprávění a ačkoliv hlavní hrdina tak mluví skoro pořád a vám to připadá přirozené, není ta mluva tak jednoduchá, ale při tom nevyzní vyumělkovaně, jen aby pobavila čtenáře. Citát: Ukázalo se, že mýtina není moc veliká; kdyby si tu Křemílek a Vochomůrka chtěli postavit sídlo, vešla by se jim sem leda tak pařezová kadibudka. Je tu i jedna dost mrazivá scéna. Pojmenovaná „Studna“. Tohle nadmíru zvýšilo napětí v celém příběhu. Je to scéna ponurá, a nutí člověka k zamyšlení, proč se do toho vlastně vůbec hlavní hrdina pustil, když určitě musel očekávat následky. Silná část, která vás donutí k zamyšlení. A ano, i mladý Brůna přijde na návštěvu do tohoto příběhu. Tady není co řešit, deset hvězd, hmmmm, tak jen pět, ono tu víc nejde. Citát: Hele, už podle smradu bylo jasný, že tam není jenom jedno tělo. Přece poznám dvoumrtvolovou studnu, když jí vidím.

Křížová palba... V případě, že by se Vám dostala do rukou tato kniha, tak ji odložte... Musíte si totiž nejprve přečíst první díl a tím je Rychlopalba... Jednak se hodně dozvíte o našem hlavním hrdinovi, tedy kromě jména a příjmení, ale hlavně byste o hodně přišli... ;-) Zaručuji Vám, že nebudete litovat a hned po prvním kousku skočíte po tomto druhém a pustíte ho z ruky až ho dočtete... A pak budete litovat... Budete litovat, že tu ještě není díl třetí... Ke knize... Ani v druhém díle nám autor neprozradí jméno ani příjmení našeho hlavního hrdiny - policisty z MOP Vysočany... Vše se bude točit kolem realitní agentury Damodice Reality FMG... A že to bude pořádný kolotoč - ještě teď se mi z něho točí hlava... :-) Zkrátka bude to boj o přežití... A z křížové palby vyvázne jen málokdo bez úhony... Slibuji Vám, že budete otáčet stránkami jako diví... A pak budete litovat, že jich není alespoň o pár více... .... "Domluvili jako domluvili, nebo jako ... domluvili?" "Jako domluvili." "Aha." .... ... "Ani se nehni!" mířil jsem na něj. "Ať tě ani nenapadne dělat nějaký prudký pohyby!" To ho samozřejmě nenapadlo. Už několik dekád... Dávám jasných pět hvězdiček a moc se těším na případné pokračování... ;-) Budu doufat, že čekací doba bude kratší než mezi prvním a druhým dílem... ;-)

„Hele... Ne že by mi do toho něco bylo, ale... Nemáš zase náhodou nějaký kravský nápady, že ne? Nesnažíš se zase pomáhat lidem?“ Právě, že snaží. Bezejmenný policista z Vysočan znovu vyráží do pražských uliček, aby se zorientoval v kardinálním průseru, do kterého se nechtěně uvrtal. Přičemž zjišťuje, že ne za všechny zločiny může církev, zednáři nebo židovští kuplíři. Občas stačí obyčejná lidská nenažranost. A hloupost, jak už to bohužel v životě bývá. Čekal jsem, že Křížová palba bude dobrá, ona je však ještě lepší. Dokonalá česká detektivka, která se neutápí v názorové afektovanosti, sadistických výhřezech či dějové banálnosti. Štěpán Kopřiva hned zkraje rozehrává zločin, jehož následný vývoj se pozvolna zamotává, až nakonec eskaluje v adrenalinovém finále, přičemž člověk ani na vteřinu nepochybuje o dobře mířené nadsázce s krutým podtextem. Ne že by přitom autor dával svému hrdinovy cokoliv zadarmo, a to včetně čtenářových sympatií. Přesto si ho zamilujete, stejně jako román samotný.

Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza a mrtvý byl pěkně oděný padesátník. Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser. Na kývajících se nohách oxfordky od Aldena. Ten se na to vyfikl, poznamenal Holub. Ve svém komentáři k románu Rychlopalba jsem projevil přání na další příběh z policejního prostředí a ono se to vyplnilo. Ba co víc, mě se to zdá o třídu lepší než první příběh. Pan spisovatel Štěpán Kopřiva už věděl do čeho jde a co jeho čtenář žádá. Proto přitvrdil, přidal propracovanější zápletku, víc akčních scén a nespočet ironických hlášek a výroků. Vybral jsem šestnáct citátů. Křížová palba je jedna z těch knih, kterou si časem určitě ještě párkrát přečtu. Citát: Žaludek už mi kručel tak hlasitě, že na mě v tramvaji vrčeli pudlové. Pro mě má, jak Rychlopalba tak Křížová palba, ještě jeden důležitý aspekt. V prostředí, ve kterém se oba příběhy odehrávají, já vlastně celý život žiju. Například, zde zmíněná kavárna Dekáda na Žertvách, je mojí oblíbenou destinací, pokud mám chuť na pivo z Černé hory, výškovou budovu Eliška, nejvyšší obytný dům v Praze, který má 24 pater, jsem jednou zdolával, ale věřte, že v patnáctém patře jsem dostal horskou nemoc a vrátil se raději do nížin, nebo Vietnamská prodejna na rohu Kovářské a Sokolovské – no, inu, prodavači říkáme Ivan, a skolo umět chesky ceski. Malá ochutnávka: Na rockových klubech jsem si vždycky cenil toho, jak důsledně se vás snaží odříznout od světa. Hlukové stěny vztyčené reprobednami, permanentní přítmí, alkohol, tráva, jedovatě fluorescenční barvy, aroma gitanek a poblitých záchodů. Doslova každý ze smyslů je blokován bariérou, jejímž úkolem je nepropustit zvenčí ani náznak reality. Možná si pamatujete na vibrující telefon a hlášku o Broučcích z Rychlopalby. Věřte, že i zde si pan spisovatel vzal na paškál pár pohádkových příběhů. Co mě nejvíc dostalo a rozesmálo byla průpovídka na Včelku Máju. To si přečíst dvakrát a nechcípnout smíchy, byl nadlidský výkon. Nebudu prozrazovat, ale tohle nezapomenu. Líbí se mi styl vyprávění a ačkoliv hlavní hrdina tak mluví skoro pořád a vám to připadá přirozené, není ta mluva tak jednoduchá, ale při tom nevyzní vyumělkovaně, jen aby pobavila čtenáře. Citát: Ukázalo se, že mýtina není moc veliká; kdyby si tu Křemílek a Vochomůrka chtěli postavit sídlo, vešla by se jim sem leda tak pařezová kadibudka. Je tu i jedna dost mrazivá scéna. Pojmenovaná „Studna“. Tohle nadmíru zvýšilo napětí v celém příběhu. Je to scéna ponurá, a nutí člověka k zamyšlení, proč se do toho vlastně vůbec hlavní hrdina pustil, když určitě musel očekávat následky. Silná část, která vás donutí k zamyšlení. A ano, i mladý Brůna přijde na návštěvu do tohoto příběhu. Tady není co řešit, deset hvězd, hmmmm, tak jen pět, ono tu víc nejde. Citát: Hele, už podle smradu bylo jasný, že tam není jenom jedno tělo. Přece poznám dvoumrtvolovou studnu, když jí vidím.

Křížová palba... V případě, že by se Vám dostala do rukou tato kniha, tak ji odložte... Musíte si totiž nejprve přečíst první díl a tím je Rychlopalba... Jednak se hodně dozvíte o našem hlavním hrdinovi, tedy kromě jména a příjmení, ale hlavně byste o hodně přišli... ;-) Zaručuji Vám, že nebudete litovat a hned po prvním kousku skočíte po tomto druhém a pustíte ho z ruky až ho dočtete... A pak budete litovat... Budete litovat, že tu ještě není díl třetí... Ke knize... Ani v druhém díle nám autor neprozradí jméno ani příjmení našeho hlavního hrdiny - policisty z MOP Vysočany... Vše se bude točit kolem realitní agentury Damodice Reality FMG... A že to bude pořádný kolotoč - ještě teď se mi z něho točí hlava... :-) Zkrátka bude to boj o přežití... A z křížové palby vyvázne jen málokdo bez úhony... Slibuji Vám, že budete otáčet stránkami jako diví... A pak budete litovat, že jich není alespoň o pár více... .... "Domluvili jako domluvili, nebo jako ... domluvili?" "Jako domluvili." "Aha." .... ... "Ani se nehni!" mířil jsem na něj. "Ať tě ani nenapadne dělat nějaký prudký pohyby!" To ho samozřejmě nenapadlo. Už několik dekád... Dávám jasných pět hvězdiček a moc se těším na případné pokračování... ;-) Budu doufat, že čekací doba bude kratší než mezi prvním a druhým dílem... ;-)

„Hele... Ne že by mi do toho něco bylo, ale... Nemáš zase náhodou nějaký kravský nápady, že ne? Nesnažíš se zase pomáhat lidem?“ Právě, že snaží. Bezejmenný policista z Vysočan znovu vyráží do pražských uliček, aby se zorientoval v kardinálním průseru, do kterého se nechtěně uvrtal. Přičemž zjišťuje, že ne za všechny zločiny může církev, zednáři nebo židovští kuplíři. Občas stačí obyčejná lidská nenažranost. A hloupost, jak už to bohužel v životě bývá. Čekal jsem, že Křížová palba bude dobrá, ona je však ještě lepší. Dokonalá česká detektivka, která se neutápí v názorové afektovanosti, sadistických výhřezech či dějové banálnosti. Štěpán Kopřiva hned zkraje rozehrává zločin, jehož následný vývoj se pozvolna zamotává, až nakonec eskaluje v adrenalinovém finále, přičemž člověk ani na vteřinu nepochybuje o dobře mířené nadsázce s krutým podtextem. Ne že by přitom autor dával svému hrdinovy cokoliv zadarmo, a to včetně čtenářových sympatií. Přesto si ho zamilujete, stejně jako román samotný.