„Když jste vystaveni potencionálnímu ohrožení života, máte tendenci být trochu pověrčivější než lidé v usedlejších zaměstnáních.“ „Den, kdy zemřete, začne úplně běžně.“ Sice jsem tento příběh nepřečetl za hodinu čtyřicet jedna minut, ale tak mi to připadalo. Abych se přiznal pár stránek jsem přečetl v jedoucím metru, a nevyvaroval jsem se jistým pochybám. Taky, když čtete katastrofický příběh z Pražského metra a ještě ke všemu ty stanice znáte, začnete nad tím víc přemýšlet. Rozhodně ve vás jistá pochybnost zůstane. Citát: Můžete si dovolit ignorovat, když se vám během zásahu odmlčí člen jednotky? Mistr Štěpán Kopřiva přišel s jednoduchou zápletkou, kterou dokázal neustále dramatizovat, vkládat nové a nové překážky a rozhodně to chlapům z HZS DPP * nezlehčoval. Velmi věrohodné dobrodružství mezi stanicemi Anděl a Karlovo náměstí, které by se ve své podstatě prostě jednou mohlo i stát. Příběh plný napětí, emocí, odvahy a rozhodování. Malá ochutnávka: Do hlubin stanice metra Křižíkova sjíždíte podél zarámovaných reklam. Téměř polovina z nich inzeruje nové knihy a vás mimoděk napadne, jak vlastně nakladatelé dospěli k závěru, že metrem se přepravují převážně knihomolové. „Z důvodu hojného výskytu odborných termínů a zkratek je na konci knihy stručný slovníček, který v případě potřeby neváhejte konzultovat“. A pozor, nejsou psané podle stránky, ale všechny výrazy jsou zapsány abecedně. Musím přiznat, že ačkoliv mám s Dopravním podnikem něco společného, pár výrazů mi vůbec nic neříkala. A proto ty vysvětlivky. Kdo například ví, co znamená HOVNO**. Citát: A teď se modli, vole, ať ses s tím sem netáhnul zbytečně. * Hasičský záchranný sbor Dopravního podniku Praha. ** Hlavní odpojovač vysokonapěťových obvodů.

„Je to jejich práce.“ Strhující drama z hlubin pražského metra, oproštěné od fantastiky i sarkastického humoru, pro autora tolik příznačného. Ne, že by se člověk nezasmál vynalézavým slovním obratům, ale pod tlakem ubíhajícího času a gradující katastrofy nemá jeden čas na nějaký smích, byť třeba i ten způsobený panickou atakou. A že Štěpán Kopřiva umí šponovat čtenářovy nervy na maximum. Na dvou stech stránkách dokáže udržovat gradaci příběhu v neustálé předtuše dalších komplikací, jež budou stát životy nejen obyčejných lidí, ale také těch, kteří je přišli zachraňovat. Zároveň však ani jednou v románu nepřekročí pomyslnou čáru filmařského bludu, kdy by pro monumentální exploze nezbyl prostor na realitu. 101 minut je až děsivě striktních co se možného a nemožného týče, stejně jako ohledně faktického jednání pražských záchranných složek. Jestli jsme doteď neměli vlastní dílo srovnatelné se Skleněným peklem, tak už jej máme. Jen tím metrem už se mi nikdy nebude jezdit tak lehce jako dřív.