Helikonie Jaro

Brian Aldiss stvořil vskutku velkolepý originální propracovaný svět na pomezí sci-fi a fantasy, který mě ihned chytl a nepustil až do konce. Podobně jako u jeho ostatních románů (Nonstop, Skleník) se autor distancuje od protagonistů a s pomocí mnoha generací rodu hlavních postav tak vytváří až jakési letopisy města Oldoranda, což mě fascinovalo. Taktéž se na kvalitě knihy podepisuje jistá atmosféra neznáma, hlavně během prvních kapitol, vlastní veškerým Aldissovým knihám, jenž jsem měl možnost přečíst. Doporučuji.

Tato kniha by se měla hodnotit jako dvě: první zvaná Yuli a druhá Helikonie Jaro. Yuli, tedy prolog knihy, by se dal s přimhouřeným očkem považovat za zajímavý příběh o začleňování do starověké společnosti barbarem. Druhá, tedy hlavní část je jednoduše slátanina. Postavy a jejich motivy jsou ploché, nemastné, neslané. U jiným knih se člověk dokáže sžít a vcítit se do několika i protichůdných postav, zde však ani jedna, ani jedna není propracovaná, aby vzniknul pocit reálného člověka. Druhý nedostatek je příběh, tedy úplná absence nějakého příběhu. Celá druhá část je jenom jakási kronika jedné osady, a to ještě nevalně psaná. Ale hlavním tahoun této knihy má být unikátní svět. Ze kterého ale autor dává jenom po velmi malých kouscích, takže nic nedává smysl. JAK může jakýkoliv aktivní život existovat na planetě, která je celá pod sněhem? Co jako ta zvířata, co loví jedí??? Rostliny asi těžko, protože je voda zmrzlá. A někdy ke konci se dozvíte o existenci superstromů, které těží a z nich asi je všechno živeno. Srovnám-li to s mistrem popisu nového neznámého světa (Tolkienův Pán Prstenů a Silmarillion), pak je to hlavně opožděný popis, který je naprosto nesnesitelný, protože většinu času si ani nemůžete představit, co a kde se děje, protože vám autor nic neřekne. Pokud nečtete opravdu rychle a nedáte i ostatní díly během týdne (což je díky nezajímavému vleklému ději nepravděpodobné), najděte si něco jiného. PS: Námětem má být pomalé přibližování planety k druhé hvězdě soustavy. Zdůrazním pomalé. Ale zde během půl generace přejdou mezi zasněženou mrazivou plání, k horkému létu. Oběh, který trvá myslím 2500 let, během dvaceti projde rozdílem asi 20°C. Další díl číst nehodlám, ale čekám, že tam teplota na povrchu nestoupne na 150°C, i když z této části to prostě jinak nevyjde.