Nonstop

Starší sci-fi mám velmi ráda, protože v nich vidím chuť autorů po objevování vesmíru...Život ve vesmíru? Daleké cesty a co nám přinesou?... A Nonstop mezi ně rozhodně patří. Mrzí mne, že jsem tento klenot objevila až nyní, ale lepší pozdě, než-li později :-) Námět se může zdát vcelku prostý, přesto však výborně pojatý. To, co mne celou dobu hnalo ve čtení dál, byla touha vědět. Jakási touha po poznání, prozření... Odhalení tajemství. Není zde třeba válek, stříleček a ošlehaných nezdolných hrdinů, abyste chtěli pokračovat dál. Stačí "pouze" objevovat... Autor mne pro své vyprávění natolik strhl, že si teď po dočtení ještě stále připadám jako ten človíček na obálce, který hledí do vesmíru, do neznáma a snaží se vše vstřebat.

Obával jsem se stáří příběhu, ale nakonec to bylo parádní. Vše je zde ve vyváženém poměru. Není to zrovna akční, ale pořád se něco děje. Napětí roste neustále podle toho, jak hlavní hrdinové odhalují pravdu o jejich světě. Má to určitou hloubku a přitom to není zbytečně intelektuální. Už kvůli ději je to hodně myšlenkově podnětné. A přitom pořád zábavné. Kniha vyniká čtivostí a na to, kolik obsahuje myšlenek, je hrozně krátká. Vůči dnešním knihám, které mívají stovky stran to působí dost stručně. Děj ubíhá plynule a velmi rychle. Téměř neustále se objevuje něco nového a zároveň to do sebe čím dál víc zapadá. Kdo má načteno, asi už od začátku pochopí o co zhruba jde. Jenže snad na každé páté straně je něco, co vás překvapí. A ke konci se to stupňuje. Příběh ze začátku působí jednoduše a až zpětně vám dojde, jak promyšlené to bylo. Přesto příběh působí přirozeně. S hlavními hrdiny kontinuálně zjišťujeme, co se vlastně děje a tak to vůbec nenudí. Není kdy. Neuvěřitelně nabitý děj a specifické prostředí evokuje spoustu úvah. Na sci-fi odehrávající se ve 23. století se to zdá zatím docela věrohodné. Motáci byli v pohodě, akorát chování lidí mi ke konci hodně nesedělo. Perfektní sci-fi. 90%