Heinrich Franz Boblig

Pro Bobliga zcela apologetická kniha. Oceňuji, že autor velmi dobře vytěžil existující zdroje. Jediný, ale zásadní problém jsem měl s tím, že se autor vůbec nevyjádřil k morálnímu rozměru celého tématu. Zkrátka obviněné čarodějnice se přiznali k evidentním nesmyslům, apelační soud rozhodl, Boblig pouze vykonal. Z knihy se nedá zjistit, zda celému tomu divadlu Boblig a všichni zúčastnění věřili a nebo ne. Zřejmě ne, když se za úplatu podíleli na inscenaci. Věděli to samozřejmě i odsouzení. Pak se však nelze divit obecně přijímanému negativnímu obrazu Bobliga. "Revoluční" objev, že rozsudky vynášel apelační soud a nikoliv Boblig, jeho morálku nijak nevylepšuje. Zkrátka škoda, že autor píše de facto z pozice Bobligova kolegy z tribunálu. Morální rozměr je shrnut v jedné větě v úplném závěru knihy, a to že dnes se nám procesy jeví iracionálně, ale taková zkrátka byla tehdy doba.

Ani obhajoba, ani obžaloba. A že to není lehká práce, když se celému národu jméno Boblig zapsalo jako synonymum naprostého temného chamtivého zla pěkně v černobílé barvě, případně v krvavé četbě Kladiva na čarodějnice. Jsem ráda, že se tématu věnuje někdo systematicky a s obrovskou erudicí a pevnými sedacími svaly bádá a hledá archivy (stačí nahlédnout do seznamu literatury a chvíli se pošťourat v poznámkovém aparátu) a připomíná čtenářům beletrie a nekritickým filmovým fandům fakt, že beletrie je jen fabulace inspirovaná životem a film je totéž, akorát v audiovizuální podobě. Pokud se někdo opírá do autorových "spekulací", nechť věnuje pozornost Čornejovu Žižkovi, v jehož příběhu nejsou k dispozici ani ty vlastnoruční zápisky zkoumané osobnosti, přesto je všeobecně uznávaným. Čechurův styl je jako vždy věcný a střízlivý, dobře se čte a plyne. Co víc si takhle za podzimního stmívání přát?