Filuta

" Filuta počul, že Boh vidí všetko, napriek tomu si ale myslel, že v chudobných štvrtiach má On sklony privierať oči." Terry Pratchett si napísal svoj vlastný príbeh Olivera Twista, kde nezabudol do deja nasadiť aj spisovatela tohto diela, Charlesa Dickensa. Filuta je chudobný chlapec, ktorý najlepšie pozná Londýnsku kanalizáciu, kde zbiera spláchnuté poklady. No chlapcovi sa zmení život po nečakanej záchrane mladej dievčiny. Filuta nie je obyčajný človek. Ako sa predieral ulicami Londýna, veľa sa naučil, hlavne to ako prežiť. Musím upozorniť, že je to niečo iné, ako je človek zvyknutý od Pratchetta v dielach Zeměplochy. Tento príbeh je vážnejší a autorov humor by sme tu ťažko hladali, ale za prečítanie to určite stojí, no neodporúčam ako bránu do Terryho sveta.

Není to Zeměplocha, ale nemá to k ní moc daleko. Terry Pratchett skládá hold Charlesi Dickensovi a Henrymu Mayhewi, kvůli čemuž zápletka příliš neohromí originalitou, zato prostředím a dobou si vás získá se vším všudy. Samozřejmě nechybí hrátky s lokálními ikonami, čehož jsem si užil maximálně, protože k těmto věcem přistupuje autor s úctou, třeba že ne vždy s pokorou. A to mě na něm ohromně baví. Naneštěstí osnova trpí klasickým nešvarem dějově neukotvených románů, kdy je sice v úvodu rozehrán konflikt, ale pak spíš než na zápletce záleží na představení kulis. Podle toho potom vypadá vývoj událostí. Ačkoliv je tvůrce skvělý vypravěč, gradaci tentokrát zcela opomíjí a nechává ji jako turistu bloumat po uličkách viktoriánského Londýna. Teprve v závěru dostane příběh trochu spád, ale to především z toho důvodu, že prostě nějak skončit musí. Jinému bych něco takového neodpustil, ale sira Pratchetta miluji právě pro jeho vynalézavý literární projev a všechno ostatní jde u něj stranou.