Dvanáct měsíců

SMRTKY MAJÍ TAKÉ PROBLÉMY S láskou, s prokletím, se svými schopnostmi. Druhý díl se hodně věnuje pocitům Anny. Před tím, než se stala smrtkou, prožila krutou událost, která ji stále ovlivňuje. Je hodně nesmělá, opatrná a nedůvěřivá k mužům. Zároveň je velice empatická, což je také její nadpřirozenou schopností cítí náladu a emoce ostatních smrtek. Emě se nadále rozvíjejí schopnosti. Už prošla přeměnou ve zvíře, ale zatím ji neumí cíleně ovládat. Její vztah s Eskarem nadále pokračuje . Lucien je skvělý :-) u něj nemám co dodat :-) Autorka píše velice čtivě a stránky vám utíkají pod rukama. Vlastně si až na konci všimnete, že osobní stránka smrtek byla upřednostněna a to co se dělo okolo, se jen tak mimochodem vyřešilo. Líbí se mi styl psaní a myslím, že pro mladé čtenáře je to hezké, romantické počtení. Já už jsem přeci jen mimo cílovou skupinu a tak mám malinkou výtku -lidé se musí se svými problémy vyrovnat ( vzhledem k našemu krátkému životu) celkem rychle a tak mi trochu nesedí, že smrtky, které tu žijí staletí, i více, jsou občas ještě dětinské, nevyrovnané a nesmířené s tím co se stalo před 250 lety. Celkově se mi však tato série moc líbí, doufám, že budou další díly a doufám, že se více dozvíme o Ruinách, smrtkách a jejich poslání.

Po přečtení prvního dílu Jeden rok ze série Smrti se smát jsem se musela pustit do dalšího dílu! Zajímalo mě, jak se bude dál vyvijet vztah mezi Emou a Eskarem. Také jsem se v prvním díle nedozvěděla, v jaké zvíře se Ema promění. Konečně už se tato záhada objasnila. Jak by řekl můj kámoš Erik - ,,U Emy nemůže být nic normálního." :-D Jsem ráda, že je kniha psaná z pohledu Emy a Anny. Bála jsem se, že ve druhém díle už nbeude mít Ema tolik prostoru. Mé obavy byly úplně zbytečné. Postava Anny mi byla od začátku sympatická. Je to něžná dušička, která mě svou dobrotou dostala. Její minulost a její smrt byla brutální. Od prvního dílu jsem čekala, že to měla těžké a musela si na konci života něco ošklivěho vytrpět, ale tohle jsem nečekala... Jsem ráda, že se do Anny zakoukal Lucien. On je prostě zlatíčko. Líbil se mi jeho přístup k Anně, jak na ni netlačil a měl pro ni pochopení. Postupně se mu Anna otevírala. Mé romantické srdéčko si užívalo každou chvíli. Zajímala by mě Lucianova minulost, protože jak toho mohl tolik vědět o tom, jak přistupovat k oběti znásilnění? Autorka mi zase nasadila brouka do hlavy. Tessa. Co to s tou Tessou bylo? Jsem vážně zvědavá na další díl a doufám, že v něm bude více Erika, Káleba a Bastiena!