Než roztaje sníh

Opět jsem si říkala, jestli nepočkat s přečtením třeba na začátek prosince, kvůli atmosféře a ták, ale vzhledem k tomu, jak mi sedl první díl, jsem si to potřebovala přečíst co nejdříve :-). Miluju maloměstské romantiky a když je to ke všemu součást volně navazující série a předchozí a budoucí postavy se tam prolínají ještě lepší. A tahle partička mi hodně sedla. I když to tady s těma chlapama nemají jejich polovičky vůbec jednoduchý :-). Dlouho jsem o tak uzavřeném hrdinovi nečetla. Z Tristana dostat nějaké osobní informace téměř nemožné. A ještě odmítá pořádnou vánoční výzdobu a vzít si sobí parohy, hrozný :-). Ale ať mu nekřivdíme, nabídl Josie pomoc i když takovým svým zvláštním osobitým způsobem. Měl okolo sebe tak vysoké hradby, ale Josie za ně občas nakoukla. Ta holka se nezastavila. Tři práce. To, jak stíhala? Nechápu. Aspoň, že Tristan dobře platil. Oblíbila jsem si ji už v předchozí části a byla jsem zvědavá, jak se s tím, co se ji stalo vypořádá. Neměla to vůbec jednoduché, zvláště její rodina mě často štvala. Vyvíjelo se to mezi nimi postupně. Tristanovi se líbila od první chvíle. Mělo to opět skvělou atmosféru, to městečko jsem si zkrátka oblíbila. Opět tomu nemůžu upřít čtivost, ale i tak mě předchozí díl bavil o dost více. Myslím si, že za to mohl Tristan. Ne že by mi vyloženě nesedl, nevadil mi, ale že bych si ho zamilovala to se taky říci nedá. Byla jsem ráda, že se tu celkem dost objevovala Abby s Gideodem a i Rhys (jsem na jeho příběh zvědavá). - je její šéf - pomáhá ji s traumatem - muchlovačka po zavírací době - on pochází z bohaté rodiny - výlet do Skotska - věkový rozdíl 8 let - sen o vlastní cukrárně

Eleanor Corvin si mě získala hned první knihou, kterou jsem od ní četla (Woodhill) a už tehdy jsem musela dát plný počet hvězd, za kterými si stojím. Jen teď nemůžu hodnotit víc. Než roztaje sníh je skvělý romantický příběh, vystavěný na pozadí maloměsta se svou vlastní, lehce strašidelnou, atmosférou. Jinak mi ale připomíná srdcovou atmosféru městečka Stars Hollow z Gilmorových děvčat. Ashbourne si mě získalo už prvním dílem (Pod jednou střechou), ovšem romantická linka Tristana a Josie je zatím má nejoblíbenější. Oddechové čtení, romantika, sarkasmus, ale i vážná témata jsou něčím, co k téhle autorce prostě patří a díky čemu jsou její příběhy opravdu "její". Moc děkuju za možnost si příběh přečíst ještě před vydáním a vřele ho doporučuju všem.