Dvanáct měsíců

V tomto dílu dostává více prostoru Anna, nejlepší kamarádka Emy, která se s ní ještě ve vyprávění střídá. Dozvídáme se, jak Anna zemřela a proč se bojí mužů. Líbí se mi pomalá romantická linka, zejména k životu Anny se to přímo nabízí. Dochází k velkému zvratu u obou hrdinek. Na Annu je zaslaná kletba. Koven musí vypátrat, kdo kletbu udělal, ale není to vůbec jednoduché. Eskar a Lucien tak tráví spoustu času řešením problému s magií a kletbou. Ema s tím je jak se zdá spojená… A vztek, který na ní přijde při tomto zjištění jí vyvolá úplnou přeměnu ferata. S tím pro ní vzniknou poměrně velké komplikace. Ohrožuje nevědomky ostatní smrtky. Aby toho nebylo málo, jejich poslední kamarádka z trojlístku, Tessa je nezvěstná a skoro nic o ní nevědí. Znovu se setkáváme i s dalšími postavami, třeba Erika mám opravdu ráda. Poznáváme Bastiena, dalšího člena kovenu. I když vypadají přísně, pod tvrdou slupkou mají ochranářské srdce a hlavu plnou humoru. Užijete si s nimi vtipné dvojsmyslné narážky, romantiku, motýlky v břiše a to ani nedojde na všechno. Nejvíce pocitů je už z očekávání. Kniha je více temná než první díl a asi i více napínavá. Můžete ji číst i samostatně, ale byla by škoda se o předchozí díl ošidit. Ruiny mě baví hlavně pro nevšední fungování mezi životem a smrtí. Odkazy na historii, tentokrát na pohádku Popelka. Sedí mi styl psaní při kterém zapomenete na okolní svět.