Kdybych před nedávnem nečetla Démonskou sérii (Jádro), možná jsem vůči Duně milosrdnější... Je pravda, že ten písečný svět je do jisté míry fascinující, že atmosféra, vnitřní pochody postav s těmi ženskými v čele a proměny perspektivy (včetně toho, jak se červ promění v tvůrce a Paul v Muad'Diba) jsou poutavé... Ale jinak do písmene souhlasím s uživatelkou betysek4. A dodám, že jsem ke knize přistupovala jako k povinné četbě - její znalost dnes skutečně patří ke vzdělání - a povinnou četbou bohužel zůstala. Takže sbohem, Duno.