Božský imperátor Duny

...měl na svých bedrech osud celého vesmíru. Dík křiku sojky poznáš jednou i sebe. Duna už nikdy nebude taková jako dřív. A ted se vžijte do jeho výběžků pstruhů.Co takhle špetku melanže ? Tady by ani lekce Bene Gesseru nepomohla. Stále obsáhlý komlexně vymyšlený svět.Fungující do mikro-makro detailů. Již několik desetiletí,čtyřkový díl,útočí na smysly čtenářstva. Až komorně precizně minimalisticky.Tento díl má esence,které tak trochu chyběli v minulém.Přitom se až tolik od trojky neliší.Nadále drží pozornost a čtivě odsýpá.Napětí z mnoha dialogů to je kumšt. Kdybys tak náhodou měl pocit,že jsi jako Imperátor sám. V některých velkých pasážích i kapitol působí téměř meditativně. Jakási strastiplná odysea.Divadelní sci-fi.Každý má svou pravdu.Všichni se mohou mýlit. Nečernobílé,neprůhledné postavy.Důraz na kladase-záporáky neurčitý.V tom je to mistrovství a krása.Zavedená klišé,tak to aby se načekal. Tou cestou pouští přijd rovnou k nám Jak se chovat a reagovat ? Imperátor vídí budoucnost.Čte myšlenky.Žije minulostí předků.Nic ho zdánlivě nemůže překvapit.Téměř nic. Když se člověk odprostí od epiky jedničky.Jde o takový,vlastně samostatný úvod.Složitost světa,zvyky,zákonitosti,charakteristika.Dostává v dalších dílech návdavek ze ságy rodu Atreidů.Takový obrovský mega bonus. A jak to bylo dál ? Vždyt fůru přátel máš v zeleném Síči. Vítej Siháju.Pozdrav zářícího.Vstup do věčné blaženosti. Rybí mluvčí už čekají.Ukradené deníky vše vyjeví.

U lékařů v čekárnách, na parkovištích v autě, v kavárnách při čekání na rodinu a občas doma na gauči jsem tuto knihu doslova hltal. Že se to táhlo? No, trošku jo. Že byl děj ve své podstatě velmi krátký? No a? Sledovat myšlenkové pochody Leta II. bylo prostě úžasné a dialogy skvělé, napětí bylo správně dávkované. Knihu hodnotím jako jednu z nejlepších, jakou jsem četl. Vzhůru do dalšího pokračování.