Dům v Matoušově ulici

V tomto domě žili či přebývali opravdu zajímavé osobnosti se zajímavými osudy, které jsou v románu popsány opravdu živě s velkou invencí. Nevím ale, co zde dělá válka na Ukrajině a v Palestině, jakož i jiné současné události nevztahující se k tématu. Asi nejsem na výši autorčina intelektu, v tom to jistě bude. Nu což, čte se to dobře a to je pro mne hlavní.

Mám moc ráda staré domy a jejich příběhy od jejich vzniku až po současnost. I příběhy lidí, kteří tam žili a žijí. Zde je příběh domu - původně neoklasicistní měšťanská vila v Praze na Smíchově, v Matoušově ulici, postavený roku 1885, který v roce 1927 koupil vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Autorka Tereza Boučková v domě žila od narození až do dospělosti a před několika lety se tam vrátila, kdy její maminka onemocněla.... Je to čtivé, trochu chaotické. Je s podivem kolik se v jednom domě sešlo známých osobností a silných osudů. Ale je tam i hodně autorčiných soukromých pocitů, které nemají s tématem domu nic společného. Což jsem moc nepochopila. Jak píše v dopise Václav Havel její mamince : " Neber si na sebe starosti, které ti nepatří...." Tak asi tak Skvělý jakoby rodokmen na deskách knihy