Duch Pankráce

Duch Pankráce... Od Petry Klabouchové jsem před časem četl knihu U severní zdi... Byla to kniha, kterou nelze vymazat z paměti... Když jsem v knihkupectví zahlédl od autorky Ducha Pankráce a přečetl jsem si upoutávku v zadní části knihy, tak okamžitě putoval do nákupního košíku... Někdy jsou slova ke knize zbytečná a tak si dovolím citovat pár řádků z doslovu... Kniha byla poskládána ze skutečných osudů, dopisů a motáků sepsaných v celách smrti pankrácké věznice... Popisy života na oddělení smrti, postup poprav i jednotlivé drobné epizody tamní každodennosti jsou čerpány z tisíců dochovaných škrabek a motáků, které přežily pisatele... V období Protektorátu Čechy a Morava byla část pankráckého vězení využívána jako německá policejní věznice gestapa a vyšetřovací věznice německého soudu. Na jaře roku 1943 zde v přízemí levého traktu bývalého ženského vězení zřídili oddělení II A, přezdívané oddělení smrti. Za dva roky fungování pražské sekyrkárny tu pod gilotinou zemřelo 1 075 osob české národnosti. Na smrt zde někteří odsouzení čekali v těžko představitelném duševním utrpení i dlouhé měsíce, jiní byli naopak popraveni do několika hodin. Počet oběšených je dodnes neznámý... Najděte si čas a přečtěte si tuto knihu... Někdy je pět hvězdiček k hodnocení zatraceně málo...

Do knihy Duch Pankráce jsem se chtěla pustit od chvíle, kdy jsem zjistila, že vyjde. Teď na to konečně došel čas a naprosto chápu, proč má tohle tak vysoké hodnocení. Že se bude jednat o těžké, intenzivní čtení, to jsem tak nějak tušila předem. Ale kniha předčila veškerá má očekávání. Už od samého začátku je to dost síla, ale ono se to postupně s každou kapitolou nabaluje čím dál víc. Tohle je jedna velká depka, která mne zasáhla víc, než jsem čekala. Na řadě míst mi bylo vysloveně do breku a po dočtení jsem se cítila tak nějak podivně prázdná, jak mne to emočně vycuclo. Ještě to stále vstřebávám. Kniha je psaná na řadě míst dost syrově, popisy jsou někdy dost grafické, kruté a nepříjemné na čtení. Ne snad proto, že by se v tom autorka vyžívala, ale protože se některé věci děly tak, jak se prostě děly. Brutálně, krvavě, bolestivě - realita byla taková, jaká byla, a zavírat před tím oči je příliš snadné. Děkuji tímto paní autorce, že touto knihou dala hlas lidem, na které se na dlouhá léta zapomnělo - že jejich osud připomněla a touto knihou jim opět vdechla život. Plné hodnocení je za mne zcela na místě a myslím, že mám prvního adepta do svých top knih přečtených v tomto roce. Jestli jste tohle ještě nečetli, určitě tomu dejte šanci.