U severní zdi

Knihu mi doporučili s varováním, že je to silné téma.... A opravdu - toto záhadné vyprávění Muže s dírou v srdci - a také o Ošetřovatelce umírajících je smutné - protože zde pracovala fakta .... ..... o lidské krutosti, malosti a zavřených očích i srdcích .... Jak píše autorka, zlo, které nezničíme, se vrací .... Ovšem to už může být lhostejné těm obětem, které leží u severní zdi Ďáblického hřbitova .... měly být zapomenuty a spravedlnost už nepoznají .... V doslovu se autorka na hřbitově setkává s pamětníkem těchto časů - a symbolicky též s nastávající maminkou ..... určitě s lepším osudem .... Děkuji českým autorům - zde Petře Klabouchové a v předchozí knize i Hynku Čapkovi .... Zapomenout by se nemělo .... a v takových knihách se historie vrací .

"Já vím, že vám bude dnes spousta lidí říkat, že to tenkrát nebylo zas až tak zlý. Že obyčejný člověk se měl dobře. Zlatý dobrý časy. Ale to nebyly. To opravdu nebyly. Byly..." "Příběh je inspirován skutečnými osudy politických vězeňkyň a jejich dětí v padesátých letech v Československu. Většina z těchto žen si prošla svým peklem v Praze na Pankráci, jsou zde však zařazena i svědectví z dalších vazebních věznic a nápravných zařízení na území tehdejší republiky." "Kniha je věnována ženám, jejichž příběhy odvahy, síly a vlastenectví se ztratily v tichu zapomnění." Tolik smutku, bolesti, bezpráví, beznaděje a zla! Těžko, strašně těžko se to četlo....a ještě teď mě bolí duše i srdce, ale děkuji za to! Naše země má tolik mučednic a světic o kterých nevíme. Co jen jsme to za národ, když bylo a určitě pořád je mezi námi tolik bestií. Takové ne lidi totiž ani čert v pekle nechce. Děkuji autorce, že se pustila do tak těžkého tématu. Zvládla jste to bravurně! Kdo žije v našich vzpomínkách a srdcích, žije navěky. Pokoj jejích duším.

Na dávné zločiny lidé často zapomínají, ne však Muž s dírou v srdci, toho jeden takový zločin připravil o rodinu a on se snaží, aby zlo bylo potrestáno. Mezitím, v léčebně dlouhodobě nemocných, přijmou novou pacientku a s ní přichází i něco, co je mimo chápání personálu. Uf, tak toto je hodně silný příběh. Od prvních stránek kruté a smutné. Při čtení mi běhal mráz po zádech a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem. Zlo se v naší historii vyskytlo hned několikrát, a to v různých podobách. To v padesátých letech bohužel přišlo přímo z našich řad a co se tu dělo, je nepředstavitelné a hrůzné. Rozhodně si tuto dobu musíme připomínat a nesmíme dovolit, aby se něco takového opakovalo. Již jsem četla několik knížek s touto tématikou, ale to, jak to autorka zpracovala ve své knize, je neskutečně silné. Prožívala jsem každou větu, bylo mi smutno, bolelo mě to číst. Chtěla bych říct, aby si knihu přečetli všichni, aby věděli, co se tu dělo, ale na druhou stranu pozor, je to opravdu hodně drsné a zasáhne Vás to. Kromě krutosti lidí a nespravedlnosti, je to příběh i o síle ženy, o mateřství, o stáří. Nechybí tu ani pohled do svědomí těch, kteří zlo páchali. Nejsilnější na tom je ale hlavně to, že je to podle skutečných příběhů. Po dočtení mám plnou hlavu pocitů, ale vůbec je nedokáži uchopit, abych napsala všechno, co chci. Přečtěte si knihu sami a hned budete vědět, co se Vám tu snažím říct. Na místo u severní zdi Ďáblického hřbitova by se rozhodně nemělo zapomenout a díky Petře Klabouchové se to může podařit