Základem tohoto úžasného, mysteriózního thrilleru, je skutečná záhada, která pojednává o tragické výpravě, uspořádané Státní bezpečností. Odehrála se na Šumavě, někdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, v okolí říčky Křemelná a měla objasnit původ podivných, agresivních světélek. O téhle záhadě neexistují žádné skutečné důkazy a tak autorka předkládá verzi svou. Já mám sice trochu jinou, ale tahle románová se mimořádně povedla. Autorka k základní kostře přidala ještě spoustu dalších šumavských legend a babských povídání, které knihu obohacují. Velmi jsem si oblíbil Květu a psa/vlka Jacka. Povedená je i struktura knihy prokládaná vyšetřovacími spisy. Ze skutečných historických realit, které s románem souvisejí, zmíním Psychoenergetickou laboratoř (PEL), nechvalně proslulý pavilon číslo 17 v bohnické psychiatrické léčebně a samostatně útočící psy (SUPy). Tohle je rozhodně letos zatím nejlepší beletristická kniha, kterou doporučuji milovníkům magické Šumavy a mysteriózních příběhů. Citace: Milovníci Šumavy, co nesnáší mizerný počasí? Právě tenhle psí marast šumavskýmu kraji nejvíc sluší. V mlze, když prší vlhkost ze stromů a vzduch voní hořkosladce po tlející trávě.

Geniální mix faktů, mýtů a legend z šumavských hvozdů, kde dlouho žádný civilista nesměl vstoupit, nám autorka podala natolik sugestivně, že to snad ani není možné... Krásný důkaz toho, že netřeba litrů krve, brutálních sériových vrahů, aby člověku tuhla při čtení krev v žilách. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků