Dr. Alz

Zajímavé čtení, smutné,ale chvilkami se i zasmějete. Hrozná nemoc ten Alzheimer, doufám, že někdy v budoucnu najdou lék.

Dr. Alz se Urbanovi náramně povedl. Nejde o příběh v klasickém smyslu slova, spíš o ponor do rozpadajícího se světa hlavního hrdiny. Paměť netratí skokově, ale pozvolna, nenápadně. Bavilo mě číst pozorně a všímat si zvětšujícího se počtu překlepů, záměn jmen, konfabulací. Byl to trochu jiný typ čtenářské zkušenosti, než jaký obvykle od prózy očekávám a to se mi právě líbilo. Zároveň mě to vedlo k přemýšlení o paměti, stárnutí a křehkosti vlastní existence. Půl hvězdičky nahoru za skvělé grafické zpracování. „Všechny ty skvělé filmy, které jsem viděl třeba desetkrát, bych chtěl vidět znova poprvé. Jenomže si krucinál nevzpomenu na jejich názvy!“ „Protože ono se to lehko řekne, vím, že nic nevím, když to osobě vím, ale když to Demokrata, ne, Hérakleita, taky ne, tedy snad Sókrata napadlo, vědělo se o filozofu Alzákovi? Nevědělo. Takže jeho věta by měla zná: Nevím, že něco vím, protože si to nepamatuju, a i kdybych si vzpomněl, pak nevím, na co jsem si vzpomněl. Nevzpomenu si, a potom teprve vím, že nic nevím.“