Do pekla a zpět

Fascinace Jakuba Hozy lidskou krutostí se táhne jako červená nit celým jeho dílem. Tentokrát ovšem překročil většinu nepsaných pravidel odpočinkové literatury. Kanibalové nechodí pro sousto daleko a je-li třeba někoho ojebat, bere se na to ta největší sukovice. Splatterpunková jízda Do pekla a zpět se tak sice maličko veze na úspěchu toho nejlepšího od Kulhánka, Kopřivy či Kotlety, zároveň si však ponechává nezaměnitelný charakter filmové akční produkce osmdesátých let a nebojí se to přiznat. Jen s explicitní brutalitou si nebere servítky, jako by všechna dobová tabu byla autorovi pro smích. Nejde samozřejmě o nijak komplikované čtení a už vůbec ne o milostnou poezii; nejste-li tedy krapet experimentálnějšího ražení. Co se řekne, to se hned udělá, bez jakýchkoliv kliček nebo fines. Fanoušci bizarností à la Mad Max či Battle Royale si rozhodně přijdou na své, nemluvě o spektáklech jako Útěk z New Yorku a Útěk z Absolomu. Dokonalý hardcore, ve kterém není důležité zvítězit, ale přežít.

Já se bavil a navzdory potokům krve se dost často i zasmál, autorovy hlášky jsou fakt drsně trefné, a s jeho narážkami na různé aktivisty a mojí nemilovanou EU na sto procent souhlasím, při čtení jsem si živě představil jak by Strašák během několika sekund vyřešil Poslední generaci přilepujicí se k silnici a v jejich případě z nich opravdu tu poslední generaci udělal. Jinak pár výjevů z knihy mi má představivost fakt vypálila do mozku, například scéna s Amazonkou a dvoukilovým dildem, nebo pár zážitků Strašáka na Hradě mezi Honorací. Inspirace této knihy filmem Útěk z New Yorku s Kurtem Russellem v hlavní roli se v českých reáliích opravdu povedla.