Deti času

Moc mne to bavilo. Příběh má dvě dějové linie. V jedné z nich sledujeme archu, vyslanou umírajícím lidstvem, které kvůli neobyvatelnosti Země posílá na cestu bez návratu tisíce lidí a jejichž úkolem je najít nový domov. Druhá linie se odehrává na již terraformované planetě, na kterou je vypuštěn nanovirus akcelerující rozvoj inteligence u jejich obyvatel, který překvapivě pomůže nejvíc pavoukům. Zatímco lidé na vesmírné arše se chovají skrznaskrz lidsky, pavoučí část příběhu (a mnohem zajímavější) popisuje rozvoj jejich civilizace a úskalí, která při něm musejí překonat. V závěru se obě dějové linie protnou s překvapivou pointou. Po delší době se mi ocitlo v rukou něco opravdu originálního. Na dějinách pavoučí společnosti jsou vidět hluboké znalosti biologie a protože se v ní taky celkem dobře orientuju, musím konstatovat, že jsem na žádnou chybu nepřišel. Celé je to podáno naprosto uvěřitelně. Jedinou výtku bych měl k tomu, že se v románu objevují kolonie slepých mravenců. Pokud je mi známo, téměř všechny druhy pozemských mravenců mají dobře vyvinuté oči, naproti tomu termiti jsou v převážné většině slepí, takže by mi do této role v knize opravdu pasovali lépe.

Tohle je kniha, která si zaslouží výdrž. První polovina je hůř stravitelná a težkopádná. Někdy mi přišlo, že autor hledá styl psaní pro události na lodi a některé postavy jsou vyloženě otravné. Ale nakonec jsem ráda, že jsem vydržela až do konce, jelikož vše graduje i kvalitativně a konec je vskutku zážitek.