Ďábli

Abercrombie si pro tuhle novou knihu vytvořil alternativní verzi evropského středověku. I v tomto světě se pořádají křížové výpravy. Ne však proti arabům, ale proti elfům, kteří požírají lidi. Hlavou církve je papežka, což není pro čtenáře ani tolik překvapivé, když zjistí, že v téhle verzi historie byla spasitelem (Kristem) žena. V tomto světě plném magie má pak papežský stát svou tajnou jednotku. Spíš než k tuctu špinavců, která je s touto sérií neustále spojována, má tato jednotka blíže k Suicide squad (Harley Quinn a spol.). Protože i zde je většina členů tohoto týmu nedobrovolně donucena k tomu, aby bojovala na straně dobra, přestože se jedná o postavy z opačné strany spektra „hodných a zlých“. A tato malá jednotka „ďáblů“ dostane za úkol doprovodit znovu nalezenou princeznu z Říma až na její trůn do Tróje. A přestože se může zpočátku zdát, že tyhle postavy jen těžko mohou získat vaše sympatie, postupným odkrýváním jejich (ne)lidských stránek a jejich osudů jim nakonec budete fandit všemi deseti. Jak je u Abercrombieho zvykem, zápletka nakonec nebude tak jednoduchá a přímočará, jak se zpočátku zdá. A i když je příběh románu ukončen předznamenává budoucí pokračování, jen s trochu jiným obsazením. Stejně jako u Suicide squad je pak obměna členů úderného týmu jen k dobru, protože si tak užijeme další nové a zajímavé postavy, o kterých ještě vůbec nic nevíme.

Šlo o moje první setkání s tímto populárním autorem, tak proč muselo být zatraceně tak ambivalentní? Strávil jsem s Ďábly pěkných pár večerů, ale neproběhl ani jeden, aniž bych si neřekl: "Ten člověk tak dobře píše, tak proč se mi to tak špatně čte?". Že by to bylo tím, že je to vlastně jen jedna velká epizodická roadmovie nesourodé skupinky, kde se střídají tak trochu sáhodlouhé akční pasáže s pomalejšími, kterých na můj vkus bylo příliš málo, protože autorovi jdou? Nebo mě snad nesedli ti nejasní antihrdinové, kteří jsou ale vlastně docela fajn? To určitě ne, vždyť mnich obcující s potetovanou vlkodlačicí, průběžně krásné panny sající a proto průběžně mládnoucí upír a nakonec i ta autorova variace na Daenerys byli sakra zábavní. Nebo mi snad vadil ten cynický autorův světonázor, nelépe vyjádřený citátem, že pragmatici musí celý život napravovat, co idealisté natropili? Zkrátka budu muset Joeovi dát ještě šanci a nastudovat si ještě nějaké jiné dílo, které mi snad sedne na 100%. Jeho spisovatelský um si to rozhodně zaslouží. 80%