Až budou viset

"Člověk ztracený v poušti musí vzít zavděk vodou, která se nabízí..." Nebudem klamať. Abercrombie sa mi dostal pod kožu. Už pri prvej časti som príbeh chválil, kde autor skvele zvládol prácu s postavami. V druhej časti sa dozvedáme viac o tomto svete, intrigy siahajú hlbšie ako človek očakával a konečne niečo viac o histórii tochto sveta. Príbeh ma tri dejové línie: 1. Glokta a jeho inkviziční pomocníci. Je vyslaný aby bránil prístavné mesto Dagoska. Najprv má nájsť vraha jeho predchodcu, ale dostane nečakanú úlohu a to je odraziť útok Gurchov. V tejto časti sa odkrývajú hlavne politické intrigy. Sám Glokta sa dostáva do nepríjemnej situácie medzi dvoma mlynskými kameňmi. Inkvizítor ukazuje viac svoje pozitívne vlastnosti, čo je prekvapujúce na člena inkvizície. 2. Major West, maršál Burr, princ Ladisla a pätica Severanov Psí čumák, Čierny Dow, Trojstrom, Tull a Mračňák. Na Severe sa odohráva vojna proti Bethodovi. West stále ostáva mojim favoritom, aj keď nie je bezchybný. Bolo mi ho trochu ľúto, lebo mal asi zatial najťachšiu úlohu v tejto knihe a to strážiť rozmaznaného princa Ladisla, kvôli ktorému bolo vojsko maršála Burra oslabené. Severania sa pridajú ku kráľovskému vojsku a pomáha po prvej bitke šťastlivcom, ktorý prežili. West si nakoniec vydobije rešpekt, aj keď vďaka jeho nie moc príjemnej vlastnosti. 3. Čarodej Bayaz, šlachtic Jezal Luther, assassinka Ferro, učedník Quai a legenda Logen Devítiprsťák. Bayaz tu hlavne prezrádza minulosť tohto sveta, prečo vznikla vojna na Severe, prečo Gurchovia útočia na kráľovstvo, o jeho učiteloch, prvej a druhej láske a že aj slávny čarodej ako on robí chyby. Celá skupina moc Bayazovi neverí a preto vznikajú aj v tejto karavane škriepky, ale ako sa už vo väčšina prípadoch stalo, spoločný nepriateľ vás spojí, hlavne keď je ten nepriateľ v číselnej prevahe. Táto časť má najlepší záver a preto sa teším na pokračovanie.

Dobré pokračování prvního dílu, jen mne trochu mrzí, že tu vidím princip z knihy Kazatel - je totiž čas shromažďování a pak rozmetání kamení... Čte se to nicméně jako víno! Připojuji několik ukázek: - "Říkají, že jeho otec je samotný král." "Co z toho, čí jsi syn, když sám stojíš za kozí prd? Já bych ho ani nepochcal, kdyby začal hořet." Psí čumák s ním musel souhlasit. Ani on by to neudělal. - "Nemůžeš zabíjet jen kvůli pomstě samotné. Potřebuješ něco víc.“ Ferro zavrtěla hlavou. „Očekáváš toho od života příliš, růžovouši.“ Zašklebil se na ni. „A já si myslel, že to ty očekáváš příliš málo.“ „Nečekej nic a nemůžeš být zklamaný.“ „Nečekej nic a také nic nedostaneš.“ - Naposled, když mu vyměnila obvazy, jí za to poděkoval, a to bylo divné. Ferro neměla děkování ráda. Obvykle se za ním něco skrývalo. Navíc ji znepokojovalo, že udělala něco, čím si vysloužila dík. Když člověk pomáhá druhým, zadělává si na přátelství. A přátelství vede přinejlepším ke zklamání. V horším případě ke zradě. - Všichni by se rádi stáhli. Dokonce i já. Glokta se ušklíbl. „Moje otěže drží uzavřená rada a ta říká ne. Králi by to nedovolila jeho čest, jak mě informovali, a jeho čest je očividně důležitější než naše životy.“ Cosca tázavě povytáhl obočí. „Tak čest, ano? Co to k čertu vůbec je? Každý chlap si myslí, že je to něco jiného. Nemůžete se toho napít. Nemůžete to ošukat. Čím víc toho máte, tím hůř na tom jste, a když nemáte vůbec žádnou, nijak vám nechybí.“ Zavrtěl hlavou. „Ale najdou se tací, co si myslí, že je to ta nejdůležitější věc na světě.“ „Hmm,“ zamumlal Glokta a olízl si prázdné dásně. Čest nemá takovou cenu jako něčí noha nebo zub. Za tuhle lekci jsem draze zaplatil. Zadíval se k matnému obrysu vnějších hradeb, posetému hořícími vatrami. Pořád bylo ještě slyšet slabé dozvuky boje. - Život v ustavičných lichotkách a podlézání nebyl tou nejlepší přípravou na to, že z vás budou v tak strašných podmínkách ještě dělat pitomce. - „Začátek jara možná není nejlepší dobou k přechodu horského pásma,“ poznamenal Chodec polohlasně. Bayaz se po něm ostře ohlédl. „Mnozí by řekli, že nejlepší doba ke zdolání překážky je, když se člověk nalézá na její špatné straně!" - „Myslel jsem…“ zamumlal Luthar. Bayazovy unavené oči se pohnuly stranou, jako kdyby i pouhé otočení hlavy bylo pro mága nesmírně namáhavé. „Myslel jsi a ještě šel? Prosím, nepřepínejte se tolik, kapitáne Luthare.“ -